Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

Kytara v náručí a rockové tóny vycházející zpod jejích prstů - tak si Larissa Hudsonová představuje absolutní štěstí. Nejraději by strávila každou volnou chvíli ve zkušebně s přáteli a vytříbila svou lásku ke hraní k dokonalosti. Po smrti snoubenky strýce Jima se však Lara vzdává svých snů a přestěhuje se k němu, aby mu pomohla překlenout těžké období. Šum lesů, kouzlo malého městečka a noví spolužáci jí rychle vynahradí prvotní pocit stesku. Uhrančivý pohled kluka, kterého potkává na chodbách školy, jí ale neustále vyvádí z míry. Lara je zmatená. Rozum jí radí držet si od něj odstup. Jenomže její srdce, zvyklé tlouct v rytmu kytarových akordů, teď bije jako na poplach pokaždé, když jí její nový démon zkříží cestu. Co když zjistí, že svět, který znala jen z pohádek a fantasy filmů, má na dosah ruky? A co vlastně může sedmnáctiletá holka vědět o lásce? Možná ještě vůbec nic. Možná ale daleko víc, než by ona sama tušila. najdete na Martinus.cz/sk

Příběh o dvou stejných duších, které mají zkrátka jen rozdílné vzhledy. Jenže lidské předsudky jsou příliš silné, a když se dva lidé s naprosto odlišným původem rozhodnou chodit ruku v ruce, bezděky si musí prosazovat, že na to mají právo. ©2016 All rights reserved | @Terectioncandy | Short story | 13+

Caroline a Cassidy jsou sice dvojčata, ale dalo by se říct, že jedna je pravým opakem té druhé. Cassidy je chytrá, hezká, královna školy a doma ta oblíbenější dcera, zatím co Caroline je nenápadná dívka, které si skoro nikdo ani nevšimne. Caroline není komunikativní, má své tři přátele, kterým věří a to jí stačí. Co se ale stane, když se do města po sedmi letech vrátí James? Kluk, který se s Caroline odmalička nesnáší a který jí vždy dělal ze života peklo. Ale proč by se vracel na místo, které mu denně připomíná nejhorší chvíle života a které ze srdce nenávidí? --- Připadalo mi, jako by to bylo přesně to, co mi za poslední týden chybělo. Jako bych na to celou tu dobu čekala. Zajela jsem mu prsty do vlasů a přitáhla si ho ještě blíž. Přejel mi jazykem po spodním rtu, což jsem hned pochopila a otevřela pusu, abych polibek ještě prohloubila. Když jsme se konečně odtrhli, opřel si čelo o to mé. „Tohle byl ten hlavní důvod, proč jsem přišel." Zašeptal mi do rtů a než jsem se vzpamatovala, už byl pryč. Zavřela jsem za ním okno a konečně ulehla do postele. ...

Mít všechno někdy znamená mít úplné nic. Oba dva vyrůstali ve zdánlivě dokonalých rodinách, kterým nic nechybělo. Ovšem za tou maskou štěstí tiše podřimuje dlouhé roky skrývaná bolest, která se každým dnem pomalu ale jistě probouzí k životu...

Citáty jsou různé. Úsměvné, smutné, inspirující, můžou člověka zahřát na srdci, nebo ho naopak rozplakat. Tahle sbírka citátů je taková všehochuť. Pokaždé s jiným zaměřením a jinou myšlenkou. Nad některými se zastavíte a zamyslíte, nad jinými pohodíte hlavou a půjdete dál.

TATE Je to pět let. Pět let od našeho rozchodu i od chvíle, kdy jsem ho viděla naposledy. A přesto ho pořád nedokážu vyhnat z hlavy. Vrací se do mých myšlenek i do mých snů naprosto nezvaný a nevítaný. I přesto, že jsem teď zadaná a měla bych myslet na svého přítele, a ne na něj. Jenže on byl první. První, který uchvátil mé srdce i tělo a zdá se, že někde uvnitř pořád nedokážu zapomenout. Ale umím předstírat. Všechno je v pořádku, protože se odstěhoval a my už se nevídáme. Můj život pokračuje dál a já jsem šťastná. Šťastná. OLLIE Zasranejch pět let. Pět let utrpení, samoty a vzteku. Nikdy jsem se s ní nechtěl rozejít. Nikdy jsem ji neměl nechat jít. Všechno mi vzala a já se po jejím odchodu už nikdy nedokázal naplno nadechnout. Byly další, ale žádná jako ona. Ovšem pořád jsem mohl předstírat, že můj život není takový peklo. Jenže teď... teď se vracím do města, kde to všechno začalo. Vracím se zpátky, abych si vzal, co je moje. Protože ona vždycky patřila jenom mně. Upozornění: Text obsahuje vulgarismy, násilné i erotické scény. 18+

Hlášky z mých oblíbených knih. Doufám že pochopíte...

"Jsi můj nevlastní bratr.. tohle nemůžeme." zašeptala jsem. "Ano přesně tak- nevlastní," zopakoval. "Takže můžeme." ušklíbl se než se svými rty otřel o ty mé.

Každý, kdo říká, jak je láska krásná, sladká, dokonalá, bezchybná a úžasná, tak nikdy opravdu nemiloval. Láska je krutá, zvrácená svině, v jejímž jméně zemřelo nespočet lidí, umírá za ní nespočet lidí právě v tuto chvíli a nespočet lidí kvůli ní ještě zemře. A přesto je právě láska to, po čem vášnivě touží každá živá bytost.