Neviděl to co já. Hleděl na lidi jako ostatní. Přitom se stačilo jen pořádně dívat. Nešlo tu o jejich vzhled. Nešlo tu o nás. Šlo o to dívat se. Dívat se dovnitř.
Byl tajemný. Skrýval spoustu věcí. Působil,jako by jeho srdce bylo z ledu a duši ztratil už hodně dávno. Jeho výraz nikdy nic neříkal a vidět ho smát se,bylo jako vyhrát v losu. Přitahoval mě vším co měl. Místo toho abych pozorovala svého přítele,jsem se dívala na něj.
Byl jako noc.Byl tajemný a nečím zvláštní. Jeh pleť měla barvu tmavého kakaa.Jeho jantarové oči ve mě dokázali číst jako v otevřené knize.
Byli jsme jako Měsíc a Slunce. Věděl o mně všechno.Já o něm nic. Vloudil se mi do života, i když to měl zakázané.Nechápala jsem to.Nechápala jsem nic.Jediné čím jsem si byla jistá bylo to,že ho doopravdy miluju.
Díval se na mě ze zadních řad. Sledoval každý můj pohyb.Drze se ušklíbk pokaždé,když jsem řekla něco,co se mi nelíbilo. Ať jsem se mu chtěla vyhnout jakkoli,vždycky si mě našel. Našel a zachránil mě před pádem do propasti.
Z jeho hlasu mě mrazilo a v mém mrzutém Světě byl najednou někdo kdo mi otravoval život víc než já jemu.
Pak jsme jen seděli a celý večer kouřili. A mně už bylo jedno, jestli dopadnu jako moji rodiče a nebo ještě hůř. Snažila jsem se žít v přítomnosti. Ale bylo to, jako bych jen pomalu umírala. Brečela jsem. A ty slzy patřily tobě.
Každý, kdo říká, jak je láska krásná, sladká, dokonalá, bezchybná a úžasná, tak nikdy opravdu nemiloval. Láska je krutá, zvrácená svině, v jejímž jméně zemřelo nespočet lidí, umírá za ní nespočet lidí právě v tuto chvíli a nespočet lidí kvůli ní ještě zemře. A přesto je právě láska to, po čem vášnivě touží každá živá...
„Tak co?" Zeptá se zvědavě Jade a já si naštvaně sednu. „Je to debil," řeknu upřímně. „Myslela jsem si to." Aspoň, že Cora je rozumná. „Škoda, byl by docela hukot, kdybys s ním odešla." Jo, s ním rozhodně ne. Bože, jak jsem ráda, že jsem v bezpečí tady a nepřišla jsem o žádný zub. „Uznej ale, že je úplně dokonal...