Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Kytara v náručí a rockové tóny vycházející zpod jejích prstů - tak si Larissa Hudsonová představuje absolutní štěstí. Nejraději by strávila každou volnou chvíli ve zkušebně s přáteli a vytříbila svou lásku ke hraní k dokonalosti. Po smrti snoubenky strýce Jima se však Lara vzdává svých snů a přestěhuje se k němu, aby mu pomohla překlenout těžké období. Šum lesů, kouzlo malého městečka a noví spolužáci jí rychle vynahradí prvotní pocit stesku. Uhrančivý pohled kluka, kterého potkává na chodbách školy, jí ale neustále vyvádí z míry. Lara je zmatená. Rozum jí radí držet si od něj odstup. Jenomže její srdce, zvyklé tlouct v rytmu kytarových akordů, teď bije jako na poplach pokaždé, když jí její nový démon zkříží cestu. Co když zjistí, že svět, který znala jen z pohádek a fantasy filmů, má na dosah ruky? A co vlastně může sedmnáctiletá holka vědět o lásce? Možná ještě vůbec nic. Možná ale daleko víc, než by ona sama tušila. najdete na Martinus.cz/sk

Na svět se rodí spousta typů lidí. Lidé hloupí, chytří, ambiciózní, atraktivní, oškliví, hodní, zlí, nevděční... No, a pak jsem se narodila já. Neustále podezírám toho nahoře, že jsem se tu ocitla omylem, ale zjevně se to přesně takhle stát mělo. Říkejme tomu třeba osud, protože nejsem zrovna případ, kterej se každou chvíli projde po zemským povrchu s vědomím, že ho vyráběli rodiče v ložnici. Příběh šestnáctileté dívky se zvláštní schopností prožívat bolest za ty, které miluje. Za svou rodinu, blízké přátelé a... za něho.

Příběhy, které jsou o tom, že dívka zjišťuje, s kým si píše a následně se dozví, že je to slavný Harry Styles mě nikdy moc nebavily. Proto jsem vytvořila Caffé Messages, kde vás vtáhnou do děje zprávy sarkastické Rocher a perverzního Harryho. °texting° │3v1 - všechny tři série zde│

MixerMia: Aloha, aloha!!! Bananaboy123: Ty jsi co za pokémona? MixerMia: MixerMia, jméno mé Banaboy123: rád tě poznávám, MixerMio :) MixerMia: to je fajn, protože se mě už nezbavíš ;) ___ Příběhy, kdy Harry napíše dívce, tají svou identitu, což dívku po tomto zjištění rozlobí. Takto probíhá i tento příběh... ovšem Mia je... zvláštní a v něčem úplně jiná než ostatní ____ listopad 2017 - 13 000 reads listopad 2018 - 18 000 reads červen 2019 - 30 000 reads červenec 2019 - 42 000 reads (?!?!?!) srpen 2019 - 66 000 reads

Dobrý sen je samostatný, není potřeba ho hlídat. Nic zlého se v něm neděje, žije si vlastním životem a přináší lidem dobrou náladu, či dokonce štěstí. Noční můra je zcela opačná. Neustále se snaží získat moc a proniknout do reality, aby mohla skutečně ubližovat a působit bolest. K nesplnění jejího cíle jí brání jediná věc. Hranice, kterou chrání Custodianové. Jenomže jako všech strážců a ochránců v jakémkoliv příběhů jich ubývá a hranice se bortí. Nesmí se to však stát, protože... inu, představte si svou nejhorší noční můru ve skutečnosti. Nepříjemná myšlenka, že? "Jsem spisovatelka, a to je mnohem lepší, než být superhrdina, protože mám sílu ovládat celý tvůj svět. Mám sílu ovládat mnoho světů." -Delaney Moore "Jsme Custodiani, což znamená strážci nebo ochránci, ale také se nám říka Somnieni a víš, co to znamená? Snílci, Del. V tom je naše největší síla a moc. Ve fantazii a snech." -Alexandr Wands Cover od úžasné GabrielaBartoov ❤❤

Všechno to začalo dnem, kdy jsem umřel. © All Rights Reserved | zzirque 2017 ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být nepříjemná. Editováno 11/9/2019

Varování: Je to staré a má to snad miliardu gramatických chyb. ...Chtěla jsem to opravit, ale momentálně jsem moc líná to udělat, takže sem zatím dám tohle varování. Jednodílovka, která pravděpodobně navždy jednodílovkou zůstane, protože nemůžu vymyslet, jak by příběh pokračoval. xd ~.~ Obrázek na coveru je stažen z internetu, mnou mírně poupraven.

❝ Jsem barvoslepý. ❞ ❝ Zdravím, barvoslepý, jsem Luke. ❞ © All Rights Reserved | zzirque 2016 Editováno 18/10/2019