Vláda chtěla stvořit geneticky dokonalou populaci, tak začala do lidí vkládat operační systémy robotů. Ten však nebyl dokonalý, takže místo napadení jen mysli, se program dostal i do těla. A jak tedy fungujeme? Ve dne pracujeme a v noci se musíme dobíjet, navíc si pamatujeme jen to, co vláda chce, abychom si pamatovali. #1 v kategorii Sci-fi #1 v kategorii Robot

„Tak co?" Zeptá se zvědavě Jade a já si naštvaně sednu. „Je to debil," řeknu upřímně. „Myslela jsem si to." Aspoň, že Cora je rozumná. „Škoda, byl by docela hukot, kdybys s ním odešla." Jo, s ním rozhodně ne. Bože, jak jsem ráda, že jsem v bezpečí tady a nepřišla jsem o žádný zub. „Uznej ale, že je úplně dokonalej." Nesměle kývnu. Lhala bych, kdybych řekla, že nebyl, protože jeho oči jsou opravdu krásné a celkově působil dost přitažlivě. Ty tetování a to všechno mu k tomu dodalo ještě větší sex-appeal, ale to jak se vyjadřoval? Děs. „Na stupnici od 1 do 10 je na takové 15." Zasní se Jade a já se zasměju. Zadívám se k baru. Strnu. Jeho tělo je natočené naším směrem. Dívá se na mě. Naskočí mi husí kůže. Uhnu pohledem, a když se po chvíli na něj podívám znovu, už tam není. *Omlouvám se za chyby a nesmysly, byla jsem mladá 🤭*