Táta mě tlačil i s vozíkem do schodů ve škole. Všichni se dívali na mě a na tu věc, na které už budu dokonce života muset sedět, když teda budu mít smůlu. Ukazovali si na mě, smáli se mi a možná, že mě i pomlovali. Vím, není to nejlepší začátek školního roku, ale den, kdy vás srazí auto se nevyberete.... Příběh o dívce, která se ze dne na den ocitne na vozíčku a už nebude moct chodit. Jak se s tím vyrovná? A jak se s tím vyrovnají její kamarádi a rodina? Bude možnost ji nějak vyléčit? 》Za případné chyby se vám předem omlouvám. Budu se snažit je v budoucnu opravit.《 ------------------- Za obálku 'knížky' vděčím @jsemdebyl. Děkuji moc!