Povídka se pokouší napodobit náměty Sapkowskeho sbírky Poslední přání, přičemž nezapomíná ani na herní mechaniky Divokého honu. Inspiruje se pohádkou O dvanácti měsíčkách, přetváří ji a umísťuje do nelítostného Zaklínačského světa. Tomu se říká: Z bláta do louže. Sotva se Geralt jedné žádostivé čarodějky zbavil, osud mu do cesty posměšně přivál další. Okouzlující Triss Ranuncul ovšem kromě jeho společnosti ocení i zručnost s mečem... Černý les totiž nevydá své poklady lacino a na dřevorubce - těžící takzvané angrenské zlato, po němž král Foltest mimořádně pase - posílá nejrůznější stvůry. Přinejmenším to tvrdí velitel tamní posádky, kterému se zaklínačova přítomnost poblíž vyslankyně vůbec nelíbí a využije sebemalichernější záminku, aby se mohl domnělého soka v lásce alespoň na chvíli zbavit.

Povídka se pokouší napodobit náměty Sapkowskeho sbírky Poslední přání, přičemž nezapomíná ani na herní mechaniky Divokého honu. Inspiruje se pohádkou o Šípkové Růžence, přetváří ji a umísťuje do nelítostného Zaklínačského světa. Geralt prchá od Yennefer, už má Vengerbergu plné zuby a ujíždí vstříc svobodě. Nedostane se však daleko, aniž by ho nepotkalo nějaké další dobrodružství a lidé si nežádali jeho služeb. Do cesty se mu připlete mladý šlechtic a zarostlé ruiny, jež ve svých útrobách údajně vězní zakletou urozenou krásku. Tahle výprava nejspíš nebude procházka růžovým sadem - už jen pro to, že kol zdí se nevinou růže, ale šlahouny archespory...