Faithiny mise jakožto beristlijského bojovníka.

Našli mě ve sněhu a vedle mě ležel nějaký kluk. Na nic si nepamatuji a jediné, na co jsem si dokázala vzpomenout, je jedna chytlavá dětská písnička.

Psal se rok 2653 a naše říše Eprana byla stále ve válce. Radiace pustošila celý svět až na města, které chránila neprostupná ochranná stěna. Boužel každý neměl to štěstí bydlet ve městech a já jsem patřil mezi ty nešťastné. Přežíval jsem v malé chatrči s děravými stěnami ve slumech mezi dvěma velkými městy, na chleba si vydělával každou prací, která se naskytla, a každý večer si představoval, jaké to asi je, nemít hlad.