Někdy je dítě lepší matkou než pravá matka. Dítě pláče když je matka nešťastná. Dítě se směje když je šťastná. To často pravé matky nedělají.

Dny v táboře plynuly pomalu. Pomyslné hodiny tikaly a připomínaly mi, že jsem blíž k smrti. Od jednoho buzení po druhé, od ranního apelu k večernímu, od jedné misky polévky ke kousku chleba. Strach byl všudypřítomný, mohli vás kdykoliv kdekoliv a jakkoliv zabít. I když byste žili dlouho, jedno bylo jisté - dostat se odsud ven nešlo jinak, než komínem ohořelého krematoria, ve kterém zbytečně vyhasínaly životy lidí, kteří uvnitř komory bojovali až do posledního dechu. Všechno bylo tak hloupé, tak absurdní. Němci se nad nás stavěli, oni byli vlci, my ovce. Byli něco víc, a to byl důvod, proč nás vyhladit. Židovská špína. Upozornění: • V některých kapitolách nevhodné pro citlivé povahy. • Příběh hodnotím jako "Pro dospělé", protože se v něm vyskytuje jedna sexuální scéna a pár vulgárních výrazů. Nerada bych, aby mi tuhle práci Wattpad smazal. • Všechny postavy, děj a podobně, kromě podložených faktů jsou smyšlené 11.7.2017 - #6 v kategorii historický román 26.7.2017 - #4 v kategorii historický román 28.7.2017 - #2 v kategorii historický román 16.8.2017 - #1 v kategorii historický román

Nikdo není černobílý - každý má svůj životní příběh, ve kterém odhaluje ty nejhlubší pocity a obavy, své radosti, své trápení. Nikdo není černobílý, i když se o to třeba snaží. A právě pro rozličnost každého nemůžeme činit unáhlené názory, každý věří v to své, každý se dle toho chová. Nemůžeme soudit bez toho, aniž bychom si obuli jeho boty a snažili se pochopit, proč právě toto chování považuje za to správné. Každý je jiný a to, co se pro některého může zdát nepochopitelné, je pro druhé denním chlebem. Tak seberte svou veškerou odvahu, zhluboka se nadechněte a nazujte si boty, které stojí před vámi. Možná se tak dokážete lépe vcítit do postav, když uvidíte - aspoň na malou chvíli - svět jejich očima. DODATEK: Každá kapitola bude zasvěcena jedné postavě, která byla (avšak ne nutně) zmíněna v příbězích Za branami tábora nebo Dívka s číslem na předloktí. Pokud se bude jednat o "nezmíněné" postavy, bude snad znatelné jejich propojení s jinou postavou v ději vystupující.

Rok 1933 byl přelomový pro celé Německo. Tehdy to všechno začalo. Všichni mu věřili a já nebyl výjimkou. Pomohl Německu z krize, dal lidem práci, dal lidem naději. A za naději je každý ochoten bojovat. Židé okrádají Německo, ničí čistotu a krásu árijské rasy. Nejsou hodni života mezi námi. Nejsou ničím. Jsou to parazité. Jsou míň než to. August Herz nikdy nevěřil, že na dny a noci v zákopech bude ještě s láskou vzpomínat. Za branami tábora je všechno ještě horší, než si dovedl představit. Zápach, vychrtlá těla, úsměvy vojáků, zkrvavené obušky, vagóny plné lidí vezoucí je na smrt. Základní pravidlo - držet si od všeho odstup. Přistupovat k tomu jako voják. Voják plnící rozkaz. Ale každý pohár jednoho dne přeteče... UPOZORNĚNÍ: 1. Povídka je čistě mým výmyslem - veškerá jména jsou smyšlená, děj je vymyšlený a neopírá se o žádnou historicky podloženou skutečnost (když neberu v potaz veřejně známá fakta) 2. Slovo "žid" v povídce píšu s malým písmenem, protože za 2. světové války nebyla tato skupina obyvatel považována za národnost, ale pouze za náboženskou skupinu - proto malé písmeno, narozdíl od "Němec" 3. Povídka, jak už jsem zmínila, je pouze výplod mé fanzie - a zároveň chci upozornit, že není součástí žádné propagandy ani ničeho podobného.

Příběh odehrávající se v 70. letech minulého století. V dobách největší normalizace není příliš praktické a dobré pro život, začít se paktovat s největším bohémem a - dle slov některých soudruhů, také "výtržníkem, stavějícím se proti režimu". Ivanovi posílá jeho bratr, který žije v Londýně, ze zámoří nejnovější desky populárních anglických rockových kapel, které však nejsou v socialistickém Československu úplně povolené. A to ještě ani nepřišla éra punku! Pro většinu mladých lidí je z toho důvodu glam rock naprosto tabu. Známý buřič a odbojník - aniž by něco tušil, k sobě pomalu ale jistě začíná přilákávat také Adama - obrýleného kluka, jehož otec má velký vliv a vyznává silné komunistické manýry. A nejen jeho. Znuděná dívka Alena, žijící na opačném konci města, se po chvíli o hudebních akcích, odehrávajících se zdmi Ivanova bytu, dozví také a otevře si tím novou kapitolu života, která jí ne vždy přinese štěstí. Všichni vědí, co se za komunistů dělalo s lidmi, kteří se příliš vymykali normálu, ale bude se to týkat i těchto tří...? Kdo ví... Já ještě ne.... :-)

Další příběh z mého repertoáru se posunul trochu více do současného světa - místo 70. let jsem si tentokrát jako časoprostor zvolila léta 90. Konkrétně rok 1995, kdy se Československo - nebo spíše už jen Česko - pomalu zotavovalo z vlivu sovětského režimu a rozšiřovalo své obzory, s sebou nese také osudy a životní příběhy postav, vystupující v mé nové publikaci. Jedná se zde o mladou, nadějnou, životem - a hlavně oborem - zcela nepolíbenou psycholožku, dostávající se do podivuhodného vztahu s těžce nemocným mládencem, kterého jakoby jí do cesty připletl sám osud. Daniel nejenom, že trpí závažnou poruchou, ale zároveň si také odmítá jakoukoli nemoc nebi slabost připustit a před svou milovanou psycholožkou drží všechno bezpečně pod zámkem. Bude tedy jen otázkou času, kdy, kde a hlavně jak, se o tom všem Monika dozví, ale také jakým způsobem se s tím bude schopná vypořádat a co tohle všechno udělá se samotným Danielem...