Kdysi jsem byla mladá veselá holka. Ale vše se změnilo jednoho osudného dne. Nebudu vám ani sobě nic nalhávat nejsem normální a nejsem ani člověk. Ale asi by bylo nejlepší začít hezky od začátku. Mé jméno je Anika. Anika De Sio a jsem záhada i pro mnohé mého druhu a toto je můj příběh.

Žjiu, proto abych je chránila. Žiju, abych splnila své poslání. Zemřela jsem, aby on mohl žít. Na ničem jiném nezáleží. *** "Zabil tě, aby tě ochránil," ozval se zničeho nic další hlas. "Kdo jsi?" zašeptala jsem. "Mé jméno se neříká," odpověděl mi hlas v temnotách, ale já jsem už podvědomě tušila, komu ten hlas patří. Pokračování příběhu Temný anděl. Co se stalo s Caiem po smrti Aniky? Jak se změnil on i celá Voltera? To se dozvíte v tomto příběhu.

Nejsem člověk. Tedy jsem, ale necítím se tak. Vždycky jsem se cítila být něčím jiným, ale nikoho to zrovna nezajímalo. A mě nezajímali oni. Ne proto, že by mi někdo něco udělal. Prostě jsem neměla potřebu se s ostatními lidmi bavit. Moc jsem si s nimi nerozuměla a tak úplně jsem je nechápala. Jako mladší mě to trápilo, ale teď jsem ráda. Mnohem víc si rozumím s postavami z knížek a filmů. Po nějaké době se se mnou okolí přestalo snažit spojit, takže jsem se v podstatě úplně uzavřela do sebe. Měla jsem své imaginární světy a ty mi bohatě stačily. Jedna z knížek, které jsem četla, ale nebyla, jako ty ostatní.

Arovi se narodí poloupírská dcera, o které nechce zprvu ani slyšet. Jednoho dne však nastane okamžik, kdy se rozhodne Angeliku poznat. Velmi si jí oblíbí; předchozí nezájem vystřídá silná otcovská láska. Dokonce jí promění v normálního upíra a nechá studovat na střední. Když se celý Angeličin život opět změní, rozhodne se odjet. Jako cíl si vybrala malé městečko ve Washingtonu jménem Forks. 21. 5. 2018 - #2 v kategorii Upíři 17.12. 2016- #2 v kategorii Upíři 19.12. 2016- #1 v kategorii Upíři

Příběhů o dceři Ara je spousty. Ale co když dítě bude mít třeba Caius? Ten, který nesnáší lidi víc než cokoliv jiného, tedy pokud zrovna nejsou k jídlu..... Malá Viktorie Elizabeth Volturi vyrůstá sama. Bez rodiny a přátel. Nikdy neopustila svůj pokoj, který má v nejodlehlejším koutě Palazzo dei Priori. Nikdy neopustila svůj pokoj, a proto se naučila samostatnosti, a už ve svých devíti letech byla na úrovni myšlení dospělých lidí. Ví že je poloupír. Jednou jí ale přestane bavit být zavřená a vydá se pryč ze svého domácího vězení. Dojde až na druhou stranu paláce a otevře velké dveře, za kterými leží odpovědi na všechny její otázky..... --- kniha bude v budoucnu procházet velkou korekcí. berte to tedy prosím jako tzv. 'beta verzi'. děkuji.