„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Jsem kocour a adoptoval jsi mně velice pohledný mladík. Problém je v tom, že nejsem tak jaksi jen kocour, umím se měnit v člověka, ale jen tehdy, když můj majitel není doma.

[Nechci žít bez tebe] Dva zlomení, bez šancí na to, získat svou lásku zpátky a bez chuti do života. Jen se podívat do očí toho druhého zabíjí vše, co v sobě mají. A ikdyby se tak moc chtěli omluvit, nejde to. Teda, pokud nenajdeme plán B.

Patnáctileté Ann umřela máma, ale to není jediná věc která ji změnila život... bydlí jenom s tátou který si našel přítelkyni a brzy budou mít svatbu, do školy došel nový kluk který ji ale něco tají...