V malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než pozorovat. Něco co je nad hranicí logického uvažování. #3 v kategorii povídka #2 v kategorii povídka #1 v kategorii povídka

V dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláštních poruchách. Budou zde i různá odborná označení pro lidi, o kterých si možná nikdy neslyšel/a. Takže zkráceně tato sbírka se týká odlišných lidí. Ty, jako čtenář, se můžeš přiučit, a nebo se dokonce v něčem můžeš najít.

Hrabě Drákula ve své době patřil k nejděsivějším stvořením obývající tajemnou Transylvánii. Čiré zlo lačnící po horké, lidské krvi. Ztělesnění samotného ďábla. Svět byl ale této kruté stvůry zbaven. Zlo zmizelo v zapomenutých jeskyních Karpat a Drákula se stal pouhou legendou. Jeho děsivý odkaz přežil napříč staletími, ale nikdo už na podobné povídačky nevěří. Z obávaného hraběte se stala pohádka, strašící malé i velké po celé generace. Legenda je ale znovu vzkříšena. Svět zatím netuší, co se v karpatských jeskyních navrátilo mezi živé. Žízní a mstou stravovaný hrabě je odhodlaný sjednat si svou vlastní spravedlnost. Démon opět kráčí mezi smrtelníky. Nikdo netuší, co se pod maskou novodobého investora skrývá. Monstrum odhodlané přetrpět vše, aby dosáhlo svého. Příkrov smrti zahalil Londýn, jehož ulice se začínají plnit mrtvými. _________________________________________________________________________________ Ďábelský a naprosto uhrančivý cover je dílem báječné Monii3155, bez které by nic z toho nebylo. Děkuji, Monii. Upozornění: v příběhu se vyskytují násilné scény. Není to nic extra zvráceného, ale jídlo pro jistotu vynechejte.

❝ Jsem barvoslepý. ❞ ❝ Zdravím, barvoslepý, jsem Luke. ❞ © All Rights Reserved | zzirque 2016 Editováno 18/10/2019

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Dvě minuty. Krátké dvě minuty života. Máte dvě minuty. Jaká budou vaše poslední slova? shortstory by: ElleMcDee (20. 2. 2016) cover by: @Monii3155

Přesně za třicet minut spáchám sebevraždu. Tak zněla zpráva, kterou dostala Stephanie. První si myslela, že si z ní jen někdo dělá legraci, ale potom si řekla:,,A co když ne?" Proč? odepsala - - - - - Přesně za třicet minut spáchám sebevraždu. Tak zněla zpráva, kterou Kyle poslal na náhodné číslo v domnění, že ho ten člověk bude ignorovat. Ale ten někdo odpověděl. Proč? Když už to někdo s životem úplně vzdá, jak ho chcete za pouhých třicet minut přesvědčit, aby to nedělal? Za cover moc děkuji @JoyMcGee :) Než tohle odsoudíte, musím vám říct, že se nejedná o texting! Ano, zprávy tam hrají důležitou roli, ale zabírají malou část příběhu, vždy jen pár vět na začátku kapitoly. Jinak je to normálně psaný příběh :)