Vždy se vrací pozdě večer a ráno už tu není. Jediný,koho mám je on,protože rodiče umřeli,ale skoro vůbec ho nevidím a když už,tak náhodou. Jen tu bydlím,dělám si co chci a chodím do školy,nic víc. Někdy mě zajímalo,co vůbec dělá,ale nikdy jsem neměl čas se ho zeptat. Jsme dvojčata a přitom vůbec nejsme spolu a mě to štve. Tentokrát jsem byl ale kvůli úkolu pozdě do noci vzhůru,takže jsem ho mohl potkat. To co jsem ale viděl mě překvapilo natolik,že jsem se obrátil na útěk a zamkl se vyděšeně v pokoji.