Sex. Slovo, které hýbe (nejen) světem. Dvojsmyslné situace, trapasy a humor - to vše najdete v této sbírce padesáti drabble příběhů převážně s tématikou výše zmíněnou. Dobře se bavte! A pamatujte - nic není na první pohled takové, jak to vypadá...

Všechna noční metra zpívají o tom, že v tunelech neexistuje čas a neexistuje prostor. V metru jsi jen ty a okolo tebe se rozléhá kvílení nicoty, které nemá svůj začátek a nemá svůj konec. Má jen nekonečné spirály utrpení.

Slabší požírají ještě slabší. A všichni končí ve chřtánu Metropole. Všichni. Bez rozdílu. Nikdy nekončící koloběh. Struny se v této změti plechu, drátů, bídy spodiny a eskapismu bohatých politiků smrtelně ovíjí kolem každého hrdla. A taky v tomto pekle udávají rytmus. A rytmu smrti z útrob města není kam uniknout. Na to v této zbědované realitě nezbývá místo. Leda unikat do ještě horší bolesti... Zkrachovalé existence žijící na hranici toxicity a snesitelnosti se zaplétají do katastrofy až hrůzostrašných měřítek. To, co se Magistrát snažil roky tajit, nyní s vodou vyplouvá na povrch a nejen tráví vzduch. Někdo tahá za struny na jejich rukou a oni musí tančit. Je jedno, zda něco chtějí, někoho milují. Teď tančí podle něj. Jak si jen číhající smrt přeje... Rozhodně dystopický a neméně konceptuální příběh zasazen do nezářné budoucnosti - třeba i našeho světa - rozehrává šachovou partii mezi individuem ze skládky, kyborgem utápějícího své problémy v alkoholu a platech sedativ, jistým Devídkou, který se ještě včerejšího večera jmenoval Maxmilián, a dvojicí sourozenců, jejichž původ je stejně pochybný jako způsoby jak trávit čas. A jejich šachovnicí není nic menšího než samotná Metropole a nástrahy číhající na každém rohu. A něčí oči to všechno neustále pozorují a dohlédnou dál, než by se zdálo... „To, že tady něco vidíš, ještě neznamená, že je to pravda."

Docela dlouho jsem přemejšlela, jestli tenhle příběh psát. A ještě dýl, jestli ho sdílet s (byť "jen" wattpadovou) veřejností. Nakonec to ale potřebuju. Nejen proto, abych ze sebe dostala trochu toho vnitřního tlaku a úzkostí. Možná dokážu aspoň trochu povzbudit někoho, kdo je na tom podobně, a to by byla meta, žádoucí nade všecko... Sorry za výpůjčku, Hamlete. A v neposlední řadě takhle můžu poděkovat všem, kdo při mě stáli a stojí. Protože smečka je všechno. Takže, žádná fanfiction, žádnej horor se strašidlama a příšerama. Žádná fantasy. Just true story, bro. :) Upozornění: páč je to trochu citlivý téma, kromě sebe uvádím všechny spolubojovníky a cizí osoby přezdívkama a občas něco vynechám úplně. Ale hodlám psát co nejupříměji a když něco neřeknu, nebude to proto, abych si vylepšila nebo udržela reputaci. Jenom ji nechci poničit někomu dalšímu.

V čem spočívá vaše a mé násilí.

Rashomon. Není jednoduššího způsobu, jak zabít jednoho nebo více lidí. Stačí zvednout ruku, ukázat na oběť a zašeptat to slovo. Vlastně to není tak jednoduché, musíte splnit jednu podmínku, jak ovládnout sílu Rashomona. Je třeba mu nabídnout svou duši jako potravu. Co je však tato oběť pro obrovskou moc, kterou vám Rashomon nabízí?

Zabil jsem člověka..., protože jsem chtěl.

Znáte všichni ten příběh? Jenže řekněte, co když je to nakonec trošku jinak než se zdá? Sedm důvodů proč se držet dál od Sněhurky (a není to pouze těmi sedmi muži, co s nimi údajně žije ;-))

Reineteril vlastní kámen. Ale ne jen tak ledajaký kámen! Kámen, který přináší štěstí. Ale pozor, ne jen tak ledajaké štěstí- věčné a zaručené štěstí (samozřejmě, ne zadarmo, to dá rozum). I přesto se mu tak nějak podaří prohrát v kostkách vlastní život. Aby se zachránil před otroctvím, přijímá nabídku vítěze, že ho osvobodí, pokud pro něj Reineteril zajde vyzvednout určitý předmět z určitého kraje. Tím se ovšem chudáček Reineteril zároveň dostává do hledáčku záhadné existence, které říkají "vražedkyně Adelaide". A jakoby toho nebylo málo, k Reineterilovi prchajícímu před Adelaidinými nástrahami se vnutí záhadná mírně vyšinutá dívka, která sice ví, jaké bylo před týdnem počasí, ale nemůže si vzpomenout na své jméno. Co je Adelaide zač, o co jí jde, a co má s Reineterilem společného? A co je zač ta dívka s amnézií? A hlavně- přežije to Reineteril vůbec?

I já jsem se rozhodla se velice neoriginálně připojit k sepisování psacích příruček. Snad zde najdete něco, co vám alespoň trochu pomůže. Upozornění: Příručku jsem začala psát pět let nazpět, s některými věcmi se už vůbec neztotožňuji.