Dvě knihy, čtyři osudy. Dva cizinci, dva milenci. Dva skuteční, dva zapsaní na stranách knih. Když se podivínka na nádraží začte do staré knihy a když to samé udělá i mladík ve vlaku, nevědomky tím proplétají své osudy. Setká se znovu námořník se svou láskou? Potká chlapec z vlaku dívku na nádraží nebo v jeho mysli už navždy zůstane cizincem? Jak se čtyři osudy spojí a jak se znovu rozpadnou? A rozpadnou se vůbec někdy? Ahoj všichni! Tohle je další příběh do soutěže Psaní pro radost, do promptu 34. Je kratší než mé jiné příběhy, ale mám ho moc ráda a jsem s ním spokojená :) Je to taková "jednohubka" :D Tak doufám, že se bude líbit i vám!

V obidvoch kráľovstvách sa schyľuje ku krutej vojne a v kráľovstve princeznej Viktórie je len skaza a žiaľ po stratených členov kráľovskej rodiny. Kde zmizla jej rodina a ako ich nájde? Zvládne ich zachrániť a zároveň odvrátiť vojnu? Jej život v mnohom závisí od činov jej rivala princa Simeon, ktorý koná príliš nepredvídateľne a surovo. Dokáže ho poraziť úplne sama? Alebo nájdu spoločnú reč a nakoniec uzavrú prímerie ?

Krátká povídka o Kapitánu Amerikovi a agentce Carterové :D Počet slov: 3209 Stav: dokončeno :D Vítězný příběh 33. kola projektu Psaní pro radost (červenec 2021) #1 v psaníproradost - 31/7/2021

Každý jsme jiný, a přesně tak se od sebe liší i mé povídky. Fantasy světy, historické romány nebo kapka romantiky s příchutí detektivky ještě nikomu neuškodila, nebo snad ano? Ve vlnách se schovávají sirény, pod mosty mrtvoly a na balkoně zamilované páry. Špetka humoru a ironie nás nedostane do nemocnice, avšak to zaručit přesně nelze. Plnou parou tedy vpřed do Obchodu tajemství, kde si můžete v nabídce prohlédnout zajímavé a mnohdy i nečekané kousky.

Vzpomínky jsou nádherná věc. Ovšem pouze do chvíle, kdy se okamžiky v nich nestanou „pouze" vzpomínkami. Jakýmsi bolavým přeludem, snem, který už se nikdy nezmění ve skutečnost. Vyhaslý oheň se nemůže znovu rozhořet. Uschlá květina znovu nevykvete. A člověku občas zbydou jen oči pro pláč a náruč těch nejkrásnějších vzpomínek, které mu ničí srdce. Pomalu, kousek po kousku. Jenže jak kdysi řekl Stephen King: „Život je vlastně kolo. Dřív nebo později se znovu objeví to, co sis myslel, že jsi ztratil. V dobrém či ve zlém, ale objeví se to znovu." - příběh je součástí soutěže Psaní pro radost a nepíšu ho sám, ale se svou úžasnou kamarádkou Alianor1, autorkou skvělého Alana. *2.7. 2021 - jeden ze dvou hrdých vítězů 32. kola projektu Psaní pro radost :D

Krátké povídky z hlavy jednoho mývala, které nikdy neměly spatřit světlo světa, přesto tu jsou. Ministerstvo zdravotnictví varuje: přečtením tohoto dílka získáte veselejší a krásnější život! --------------- Bonus navíc: téměř každá povídka obsahuje minimálně jednu hlášku z Cimrmana (kdo ho zná, může ji hledat).

Je psaní povídek ztracený čas? Pro mě ne. Tedy jak kdy, ale utěšuje mě alespoň fakt, že se zlepšuju. Tato sbírka vznikla někdy v roce 2018 a byla pojmenována jako Příběhy psané za letu. Od té doby jsem publikovala několik hezkých, vtipných, ale i dost špatných a hloupých povídek. Nyní je tady nový cover i název. Staré povídky však zůstaly i tak publikované, protože prostě nemám to srdce přijít o všechny ty hezké komentáře a hlavně doufám, že i moje staré povídky se dají číst a vy jim dáte šanci. Ostatně stejně jako dáte šanci mým novějším počinům.

Vidět krásy světa kolem nás je taková samozřejmost, že přijít o ně je pro nás nepředstavitelné. Přijít o barvy, které naplňují náš život od začátku až do konce, by bylo těžké pro každého z nás. Lulu měla dar, jenž jí dovoloval vidět svět jinak, jako lepší místo pro život. Byla malířkou každou buňkou svého těla. Skvrny barev na rukávech mikin, náčrtky v sešitech, ale především jasné barvy byly součástí její každodenní rutiny. Právě umění dělalo její život šťastný, jenže ne každý si ono přelétavé štěstí dokázal udržet po celý život. Když ztratí zrak, přijde nejen o svůj sen o světovém turné s jejími díly, ale i o veškeré krásy naší planety, které nemohla vidět. ,,Barvy jsou kouzlo, které může vyprchat. Ty ho ale máš v sobě a to kouzlo tě doprovází na každém kroku, i teď, Lulu." • Povídka Barvy slepých je psána do dubnové výzvy #PsaníProRadost, kterou organizují @AmbassadorsCZSK, kde se umístila na druhém místě! • Kouzelná obálka je prací zlatých ručiček @alexcoorne

[Jedná sa o krátke poviedky z autorovho pochabého popudu.] Každá ľudská bytosť sa čas od času ocitá v labyrinte vlastných myšlienok. Blúdi nekonečnými uličkami a hľadá východisko či útechu. Občas nás biely papier, farebné zore či malé klbko chlpov dokáže vypočuť väčšmi než mesto plné ľudí. Kto by aj počúval to tiché volanie, keď každý je ponorený do seba s pohľadom zapichnutým k zemi?

Velmi oddechová jednorázovka o umění, výjimečně žádná krev, vraždy nebo romance. Chtěla jsem vnést do tohoto chaotického světa alespoň trochu normality, tak snad se mi to povedlo :-) Povídka pro Psaní pro Radost březen 2021.