This is a story that takes place in alternative 1960s that I made up. It is about two men, who meet by an accident. And thanks to that accident they both have somebody to live for. Don't expect much from this story. There are not going to be any horrifying monsters, major plots, or any drama. This is just a simple story written by a simple human having nothing to do in their free time. I hope you'll consider reading this story and hopefully enjoy this simple tale. I dedicate this book to my friend Fin. Only thanks to them this story is slowly becoming a reality. They helped me come up with the characters and the storyline and basically made this story as good as it can be. Whenever I wrote a new chapter they were the first one to read it, and the amount of support I got from them is unbelievable. I would also like to thank my friend Ezra for showing me how proper 40's and 60's should look like, because even tho this story is in alternative 60's there are some elements that I would like to keep accurate with our world.

Já, velký a mocný Kryšpín, spolu s mým věrným přítelem Hranolkou, Vám přináším překlady všemožných i nemožných Creepypast. Hranolka nic z toho nepřekládá a je jako autor uvedena proto, aby se necítila osamělá a bezcenná. Pak by si mohla podřezat žíly.( ͡° ͜ʖ ͡°) I když mám pocit, že Žížala podřeže žíly mě. Takže čtěte její příběhy, pokud chcete, aby byl Kryšpín naživu. Ne, fakt tam běžte, protože Její Žiživenstvo mi právě drží nůž pod krkem a nutí mě tohle psát. 1. Díl: Děsivé Příběhy z Ledničky 2. Díl: Děsivé Příběhy z Mikrovlnky

Upírám zrak k zářivým jiskřičkám v jeho půlnočně modrých očích. Vím, že umírám. Už se nebráním. Možná bych měla, ale prostě v sobě už nenacházím žádnou sílu. Chtěla bych mu říct, jak moc to bolí. Ne umírání. Ale zrada. Umírám a vím, že není správné vinit ho za to. Vždyť je to jeho práce. Ušlechtilá práce. A přesto bych křičela. Ovšem vše se pomalu ztrácí a já upadám do temnoty. Jeho pohled je uklidňující. Tak nevinný. Miluji jiskřičky, které už nikdy víc nespatřím. Miluji je víc než to, co mi právě berou. Nikdy jsem se nezměnila z bezmocné na mocnou. Nikdy jsem nezískala to, po čem jsem toužila. Měla jsem všechno a nic. Málo a mnoho. Měla jsem jeho a přitom ztrácela sebe. Kousek po kousku. Den za dnem. Jmenuji se Annabaena, jsem bezmocná a můj příběh začal, když mě zabil chlapec s půlnočníma očima. Cover by :@Hobitko <3

Přijde mi to jako věčnost, co se můj život řídí slovem „normální". Žiji obyčejný život klasické teenagerky, můj dar měl i spolu s minulostí upadnout v zapomnění, ale nejde to. Snažím se, vzpírám se...je to zbytečné, začínám šílet. Věci se zkomplikují až moc rychle....Stopařka se vrací. Pokračování příběhu Stopařka :3 Nejlepší dosažené umístění v žebříčku fantasy #2

Jsem Stopařka....nikdo už mi jinak neřekne. A je to docela výstižné...jsem Stopařka. Ztratí se někdo jasně, zavolejte mě, hledáte někoho? Jsem váš člověk. Jsem jedna z lidí, kterým ostatní říkají, že mají dar....a ano? Jsou případy, kdy si to nemyslím. Ale je to, možná to jediné, pro co jsem dobrá.........to, pro co jsem se narodila a asi i to proč jsem se dostala sem. Nejlepší dosažené umístění v žebříčku fantasy #1