Temný román. Dostal jsem šanci na nový život. Mám v podstatě vše, na co si člověk může vzpomenout. A co nemám, to si zařídím. Ale přeci jen v mém životě něco chybí. Něco postrádám. Ne lásku, ani žádné další přízemní lidské věci, řekl bych. Upřímně, lidé mě odpuzují. Jejich optimistické mysli, které považují za zázrak životy, v nichž se jim nic nedaří, jsou k smíchu. Vždyť jsou zbyteční, slunce bez nich další ráno vyjde, gravitace bude působit dál. Pohrdám jimi. Jedno jim ale vzít nemůžu. Baví mě. Kdyz ne dlouhodobě, tak alespoň těch pár minut, co spolu strávíme. Vždy mi to dá něco jiného, vždy mě to vytrhne ze stagnace. Teď jen najít to, co postrádám... // Prošlo betací od @Juditha_Gladys :)... Později bude procházet autorskou betou, to bude větší rachot. //

Žila byla jedna zlatovlasá princezna, která čekala na svého prince, který měl své pozadí dopravit před tu vysokou cihlovou věž na bílém koni a říct ty dvě kouzelná slůvka: "Miluji tě" Přesně takto to končí v pohádkách. Jenže realita je úplně jiná. Váš princ nepřijede na žádném bílém koni a rozhodně vám neřekne to, co každá žena chce slyšet. Elizabeth a Harry se od samého počátku jejich seznámení nenáviděli, a tak nebylo divu, že urážky a dětské pomsty byly na denním pořádku. Ale každá nenávist jednou přeroste v něco většího, co nás později zničí nebo zachrání. Hranice mezi láskou a nenávistí je tenká a je jen na nás, kterou stranu mince si zvolíme.