Temný román. Dostal jsem šanci na nový život. Mám v podstatě vše, na co si člověk může vzpomenout. A co nemám, to si zařídím. Ale přeci jen v mém životě něco chybí. Něco postrádám. Ne lásku, ani žádné další přízemní lidské věci, řekl bych. Upřímně, lidé mě odpuzují. Jejich optimistické mysli, které považují za zázrak životy, v nichž se jim nic nedaří, jsou k smíchu. Vždyť jsou zbyteční, slunce bez nich další ráno vyjde, gravitace bude působit dál. Pohrdám jimi. Jedno jim ale vzít nemůžu. Baví mě. Kdyz ne dlouhodobě, tak alespoň těch pár minut, co spolu strávíme. Vždy mi to dá něco jiného, vždy mě to vytrhne ze stagnace. Teď jen najít to, co postrádám... // Prošlo betací od @Juditha_Gladys :)... Později bude procházet autorskou betou, to bude větší rachot. //

,,Zlato?'' ,,Neříkej mi tak na veřejnosti, sakra.'' zasyčí Alex Ryan ,,Fajn. Pane profesore Ryane, myslíte, že byste se mohl posunout? Vaše dlaň na mém stehni by mohla u studentů vzbudit rozruch.'' ,,No vidíš. Nevšiml jsem si." odkašle si a rychle popadne hrnek s kávou ,,Budu muset jít na přednášku. Uvidíme se večer.'' ,,Jo.." vydechnu do jeho zad, které se vzdalují v dlouhé, nekonečné chodbě univerzity