"Nejsem ničím zajímavý." „To si nemyslím, určitě jsi zajímavý, jen jsi na to ještě nepřišel."

„Ty se nejdeš schovat?" zeptal jsem se ho zvědavě, protože se opravdu nezdálo, že by měl v plánu dostat se z dosahu těch kapek. Hlavu vrátil do normální polohy a celým svým promočeným tělem se otočil na mě se zářivým úsměvem, zatímco si z očí znovu sejmul vodu, aby se na mě podíval. Když tak udělal, jeho tmavé oči byly plné štěstí a nadšení. Nerozuměl jsem mu. „Proč bych se měl před tím schovávat?" opáčil mi otázkou. „No, já nevím, mohl bys třeba onemocnět," odpověděl jsem starostlivě, nad čímž se jen zasmál a znovu roztáhl své paže. Chytal do dlaní každou jednu kapku, která se vpila do jeho kůže. Několik lidí proběhlo rychle kolem jeho domu, on si jich však nevšímal. „Déšť je něco, co už od mala miluju. Je to novej příval energie, kterej je potřeba uvítat s otevřenou náručí a ne se mu stranit. Je to něco, co nedodává sílu jen přírodě, ale i nám, lidem. Já jsem déšť a déšť je já." *** Příběh Michaela Daltona, šestnáctiletého chlapce, jenž už delší dobu skrývá tajemství. Tajemství, jež mezi něj a jeho nejlepšího přítele postavilo bariéru, která se zdá být nezničitelná. Ovšem, ona se tak opravdu jen zdá a Michael sám brzy zjistí, že nic není nemožné, pokud má člověk lidi, o které se může opřít...

18+

Honey235: Dědeček nechápe od čeho funguje seznamka?Funguje, aby se dva lidi seznámili. Man_in_black: Já vím, k čemu to je, jen mě zajímá, proč tady jsi ty. Že by se ještě nenašel nikdo, kdo by tě zkrotil? Honey235: Já zkrotit nepotřebuji, nejsem kůň. A ne, jenom mě už nebaví má ruka a nejsem tak dobrý gymnasta, abych se mohl vykouřit sám Man_in_black: Můžu tě vykouřit já *** ©AkiTariW - RPG story: @Tommo_coffee & @AkemiManautsu

"Srdce mi bilo, cítil jsem, jak naráží do mého hrudníku, ale mé plíce nefungovaly. Tajil jsem dech. Zděšením? Kéž, bych mohl říct, že ano, ale byla by to sprostá lež. A já odmítám lhát sám sobě. Byl to úžas. Pár věcí už o sobě vím. Za těch devatenáct, let jsem stihl poznat toho člověka, který na mě každé ráno hleděl ze zrcadla. A to, co pro mě bylo do dnes asi nejhorší, byl fakt, že mé srdce se nerozbuší v přítomnosti dívky, ale kluka. Jenže potom přišla dnešní noc. A já uviděl jeho."

.

Jako by se všechno zastavilo pokaždé, když zavře oči a nechává se unášet ladnými pohyby svého těla. Nemá ani tušení, že student s tmavě hnědými vlasy zachycuje jeho tanec v podobě tajemných skiců, které nachází ve svých věcech čím dál častěji, nepodepsané a načichlé cigaretami. Jejich autor má na rtech jedinou otázku. Zda zvítězí touha po úspěchu, nebo po křehkých rtech druhého chlapce. ©voltina

"Chovej se normálně." "V téhle situaci by nejvíc normální bylo panikařit, takže technicky můžu panikařit." "NE, tohle jsem nemyslel! Chovej se, jako kdyby tohle byl normální den." "Můj 'normální' den se tak nějak skládá z mnoha paniky." "Můžeš prostě spolupracovat?" "Když někdo panikaří, nemůže tak nějak spolupracovat!" ----- Kilián byl odjakživa ironický, snad až sarkastický, člověk. A i přes veškeré jeho sarkastické poznámky, byl pod tou slupkou vlastně naprosto normální zranitelný kluk. A to vše dokazovaly jeho slzy, které po večerech tekly po růžových lících dolů. Občas se vpíjely do polštáře, občas padaly na trávu nebo chladný beton, jen párkrát je chytaly ruce někoho jiného.

Ne každý zná Quentina osobně, ale když se zmíní ta ujetá skupinka chytrolínů, co pravidelně hraje před školou karty o krekry, každý ví, o koho se jedná. A pak je tady všemi známý Ulysses, se kterým si zkrátka není radno zahrávat. Nerdi, je načase říct "ups"? Ve spolupráci s @Rainbow_milkshake (úžasný cover a název jsou její práce) ♡