Dočasně pozastaveno. Momentálně probíhá korekce textu. Vše to začalo u té mlhy, která se kradmo dostávala do měst. Ta ničila úplně vše, půda se stávala mrtvou a voda jedovatou. Lidstvo rychle poznalo, že je to následek nesmyslných rozbrojů, které vedly mocnosti mnoho let předtím. Ostatně nebyla to jediná hrozba. Na sp...
PŘIPRAVUJE SE NOVÁ VERZE (původní kniha obsahuje chyby a nelogičnosti, berte to prosím na vědomí) Jste skokan, běžec, silák nebo mudrc? Koneckonců je to jedno. I tak je vaše šance na přežití hluboko v mínusu. Sektory. Obrovská prostranství ohraničená vysokými kamennými zdmi. Každý je v něčem jiný, ale ve všech je s...
Jste skokan, běžec, silák nebo mudrc? Teď už na tom nezáleží. Všichni jsme pouze jen ti, co přežili. Útěkem to začalo, ale srdceryvným rozloučením to rozhodně nekončí. Dlouhou dobu jsme hledali východ, jen abychom se nakonec dozvěděli, že nic není ani zdaleka tak, jak jsme si zprvu mysleli. Rozdělení. Zrada. Nepochop...
Jste skokan, běžec, silák nebo mudrc? Seberte své poslední síly, ať jste kdokoli. Boj za svobodu čeká nás všechny. Dovolili nám pocítit záblesk naděje, umožnili nám spatřit skutečný svět, ale pak stačilo pouhé lusknutí prsty a veškeré naše iluze se rozplynuly. Nikdy jsme skutečně nebyli volní, oni pouze chtěli, abych...
Jako menší jsem si myslel, že byl lidem vždy osud předepsán. Že v den narození vám nebylo určeno jen jméno, rodina, ale také celičký život do posledního dne. Do rukou se mi však dostal deník, který tvrdí opak. Lidé byli svobodní, nebyli Šediví, Modří nebo červení. Byli... různí. Navazující příběh: Šedý chlapec za zdí
Vláda chtěla stvořit geneticky dokonalou populaci, tak začala do lidí vkládat operační systémy robotů. Ten však nebyl dokonalý, takže místo napadení jen mysli, se program dostal i do těla. A jak tedy fungujeme? Ve dne pracujeme a v noci se musíme dobíjet, navíc si pamatujeme jen to, co vláda chce, abychom si pamatoval...
Lizzy se vyčerpaně opřela o zem mečem zbarveným od krve a na tváři jí hrál znechucený úsměv, pohledem se však znetvořenému tělu raději vyhýbala. Pak se podívala na stále nehybného Miku. „Vítej mezi živými," smála se, ale jako smích to neznělo. ... „Vidíš to nebe?" Ptal se tiše Theo. „Co kdybych teď šel až na konec toh...