"His soft black hair spilled out around his face, framing his face perfectly. His jaw flexed and I could see his jawline was sharp as he sucked in more smoke- his cheeks going hollow as he did. When he breathed the smoke out I felt my mouth go dry once again, watching the smoke curl and dissipate into the air as it came out his mouth."

Sometimes, I'm not always sure what to do. I feel like I'm always wrong, like I'm never good enough. I'm invisible and it's as if I don't exist. If I really didn't exist, I don't think anyone would care. I'm all alone in this great big world, I'm lost. Maddie has never been good enough for anyone. Her perfect sister, Megan, always manages to outshine her. Her father never pays attention to her, because he's always worried about Megan. Every Tuesday and Thursday, Maddie goes to group therapy, where she shares her feelings. Every week it's the same thing, until Maddie gets a new lab partner: Zach Williams, every girl's dream date. WARNING: I wrote this book when I was really, really young. It is very poorly written and has a TON of grammatical errors. I'm working on editing/rewriting this.

***GirlXGirl Romance*** Living in New York you learn to keep up with the quick pace of the city, myself included. I was never the one to stop and smell the roses, but that was until I met her on that dull September afternoon. Her eyes were light and dark at the same time, as if a devil and an angel lived inside of her. Time itself had stopped, and since that day everything had changed, ever since I had crossed paths with Drew Wilder.

15:27 A: Můžeme si zavolat? Potřebuji tě slyšet... 15:30 W: Teď ne... Napíšeme si pak. 18:20 W: Copak si tedy potřebovala? 18:57 W: Zlato, vše v pořádku? 19:13 W: Miláčku, já mám strach, ozvi se mi. 19:30 W: Alice, sakra! Já se o tebe bojím, napiš mi, že si v pohodě, jinak sednu do auta a dojedu tě domu zkontrolovat! 19:42 A: Přijeď. Něco se stalo, Romy. ___________________________ Byla bych ráda, kdybyste mi své připomínky, nápady, názory, vlastní zkušenosti psali do zpráv. Děkuji.

Říká se, že historie se opakuje. A možná je na tom něco pravdy. Aneb nepřímé pokračování Million Reasons.

"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."

Všechno to začalo dnem, kdy jsem umřel. © All Rights Reserved | zzirque 2017 ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být nepříjemná. Editováno 11/9/2019

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.