Zhluboka jsem se nadechl čerstvého podzimního vzduchu. Ponurá a mystická vůně mokrého, zmačkaného listí poletujícího v dešti byla mou oblíbenou. Toto je začátek mého epilogu. ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být nepříjemná. © All Rights Reserved | zzirque 2017

„nikto sa nezaujíma. sú to len pretvárky" „ale ja chcem pomôcť." „je neskoro." usmial sa s neprítomným výrazom v tvári a zahasil jeho poslednú cigaretu.

Nikdy nie si sám. Skús sa len niekedy pozrieť poriadne. Alebo skús milovať.

Musíme se smířit s tím, že občas prostě něco ztratíme. Ať už je to oblíbená věc, milovaná osoba... Nejtěžší je na to zapomenout. Jde to vůbec? Zapomenout na něco, co jste milovali? A možná stále milujete? Byli by jste ochotni za ni dát život, ale jediné, co můžete udělat je sledovat, jak vám mizí před očima. Pocit beznaděje je vždy nejhorší... (Gee 17, Frank 16)

Samovolné myšlenky, věty, řečnické otázky...