„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Zabij, nebo buď zabit.

Když mě podvedl snoubenec, mé dvě kamarádky hned věděly, co dělat, abych se neutápěla v slzách. Čtrnáct dní v tropech mě prej mělo dostat z deprese. Měly to holky hezky vymyšlené. Slunce, moře, písek, hezcí kluci. Vše bylo perfektní. Než se stalo, co se stalo. Z dovolení snů se stala noční můra. Myslela jsem, že začínám šílet. Ke všemu ty co mi měly být oporou, jí být nemohly a ten, který mi vůbec nevěřil, na mě měl dohlížet. Nakonec jedna otázka na vás. Věříte v duchy? Ne? Já taky ne. Březen 2018 #3. V kategorii

Vše se děje z nějakého důvodu. Za svůj život poznáme několik lidí. Někteří jim jen projdou, ale pak tu jsou takové výjimky, které nás nechtějí opustit ani po své smrti. To by nemuselo být špatné, pokud to něčemu nebrání. Když Heili zjistí, že její dcera má stejný dar jako ona, není z toho moc nadšená. O to horší to je, když přijde na to, kdo za ní chodí. Ona sama se teprve učí své schopnosti ovládat. I když už několik měsíců pracuje pro Havajskou policii, která s její pomocí vyřešila několik případů, a jeden zapeklitý na ni čeká, stále si na ně zvyká. Zrovna když to vypadá, že by se i její milostný život mohl zotavit, vše se pokazí a ona bude řešit zásadní otázku. Má jít s pravdou ven a vystavit se riziku, že bude za blázna, nebo má mlčet. Co když přijde o další blízkou osobu? Duben 2018 #5. v paranormal

„Tak co? Líbilo se ti to?" zeptal se odporně slizkým hlasem muž, tyčící se nad postavou drobného chlapce. Chlapec neodpověděl. Zarytě mlčel a propaloval pohledem podlahu, třásl se. Během chvíle na jeho tvář dopadla rána, která ho následně poslala obličejem k chladné zemi. „Na něco jsem se tě ptal!" zasyčel muž a za vlasy vytáhl chlapce zpět na nohy. Chlapec se na něj konečně podíval. „Ano, můj pane," zašeptal rozechvělým hlasem, „moc se mi to líbilo." Usmál se. Usmíval se i přes slzy, skrz které nemohl nic vidět. Usmíval se i přes bolest, kterou mu způsoboval každý nádech. Usmíval se, protože věděl, že i přes to všechno se nikdy nesmí přestat smát.