I won't stop until that boy is mine ©All Rights reserved. Danny Knight

"Chtěl jsem ti napsat báseň. Ale přišlo mi důležitější dát ti vědět, že právě já jsem ten, kterého jsi ty dva měsíce hledal. Že to byly moje básně, které jsi četl a miloval. Chtěl jsem ti vynahradit tu lež. Přišlo mi to důležitější, než něco, co ted můžu udělat třeba stokrát," řekl a pokusil se o úsměv, jenže měl obličej ulepený od slz. Umístění: #4 - FreeTheLgbt (říjen 2022) #26 - Poezie (červenec 2019) #5 - Poezie (říjen 2022) #14 - Kniha (prosinec 2019) #6 -Kniha (říjen 2022) #5 - chlapec (prosinec 2019) #1 - Kafe (2022)

Jeho srdcem proudí hudba a v jeho hlavě se tvoří slova. A když se dají dohromady, vznikne neobyčejná symfonie. Ale může být píseň bez not? LGBT+ story ElenWh©2017 30. 6. 2017 - 27. 7. 2018 #18 in Teen Fiction

Cara a Sean toho nikdy neměli moc společného. On byl tichý. Ona byla hlasitá. On byl ironický. Ona byla sarkastická. On miloval Queen. Ona milovala Nirvanu. On měl mladší sestru. Ona byla jedináček. Přes tohle všechno, ale byli přátelé. Proplouvali střední školou spolu, a i když se to zdálo neuvěřitelné, tak jeden z nich byl prakticky neviditelný. Byli ale spokojení, tak proč něco měnit? Hlavně, když tím ohrozíš přátelství. @2016 | TEEN FICTION Původní název: That Quiet Guy #1. díl Cover: ZETA_312

❞Hudba - jako déšť, kapka za kapkou proniká do srdce a oživuje jej. A Rune byl mojí hudbou.❞ červenec 2019 - červenec 2020

[DOKONČENO] Kdysi dávno někdo řekl, že protiklady se přitahují. Ale já tohle musím popřít, protože miluju člověka, se kterým toho máme společného víc než byste čekali. Od stejného smyslu pro humor až po stejné oblíbené jídlo. Dokonce si ráno oba dva čistíme zuby jinou pastou než večer. /// 90 000+ slov Upozornění! V příběhu se vyskytují sexuální scénky a užívání návykových a škodlivých látek. Upozorňuji, že tento obsah může některé čtenáře znepokojovat. ig: @sincerely_katushka

K sedmnáctým narozeninám jsem ti věnoval krabici plnou pestrobarevných útržků. Na každém z nich byl napsán důvod mé lásky k tobě. Když si je po sobě teď čtu, jen těžko potlačuji bolest, kterou mi papírky plné lží způsobují. Výčitky ovládají mou mysl a já si přeji jediné - být s to přijmout realitu a nadobro si uvědomit, že už se nikdy nevrátíš zpátky.

„Děti, jen pojďte blíž, přečtu vám pohádku," pověděl šedivý stařec a hrozivě se usmál, čímž odkryl pohled na těch pár žlutých zubů, co mu zbylo. „Vím, že se těšíte," pronesl směrem k pěti dětem, které seděly v křesle u krbu. Ano, všechny děti seděly na jednom křesle. Jedno vlevo, druhé vpravo, zbylé tři na nich. Jestli jim to vadilo? Těžko říct. Byly už pár týdnů mrtvé. • • • • Sbírka mnou vymyšlených strašidelných povídek. Některé budou delší, jiné kratší. Pro přehlednost a lepší čtení budou nicméně rozděleny na části po cca 500 slovech. Jelikož jsou tyto příběhy mým výtvorem, jakékoliv kopírování není povoleno. Pokud se vám líbí, budu ráda za hlasy nebo komentáře, ale na svůj profil nebo kamkoliv jinam ty příběhy laskavě nekopírujte.

"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."