Ať trpí za mě
Když mě bolí duše, nechám trpět postavy. Lepší, než si fyzicky ublížit. Některé jen trpí, jiné i zemřou.
Když mě bolí duše, nechám trpět postavy. Lepší, než si fyzicky ublížit. Některé jen trpí, jiné i zemřou.
Všechno možné, co pochází z mého pera či klávesnice. Writing prompts, školní slohovky, různé výlevy vzteku a fantazie. Zkrátka, všechno možné.
Sny. Život se zavřenýma očima ve zkresleném světě našeho mozku. Ale je to opravdu tak? Co když nás smysly jen klamou a sen je realitou, kterou nejsme schopni ovládat? Je realita tím pravým životem? „Život je jako noční můra. Chceš se z něj probudit, ale jednoduše to zkrátka není možné."
„Máš se?" „Celkem dobře, díky za optání. Krásný den." „Dobře. Ty se máš dobře. Zatímco celý vesmír sype sám sebe na interdimenzionální skládku." „Jak říkám. Krásný den."
Osobní rozhovory se mnou za posledních minimálně šest let. Nehledejte příběh s dějem. Tohle je jenom snaha o vypsání z pocitů... Autor: Já Obsazení: Já v roli mě, mé múzy, mých myšlenek a rovněž sebe Komentář: Já Hosté: Moji vnitřní démoni
Pracovní název - Zkouška. Nad světem se pomalu stmívá, někteří z bohů o moc přichází, jiní ji nacházejí. Toto je příběh nejstarší z nich. Nerisatis.
Obloha za okny byla uhlově černá a bylo vidět jen pár hvězd, ale stejně to bylo víc, než si kdy mohla představit. Jako tichá, bezzvučná symfonie neexistujícího snu se kolem ní vinula vzpomínka na jiný svět. Svět, kde byly hvězdy vidět častěji. Svět, kde táta chválil za jiné věci. Svět, kde- Potřásla hlavou. --- Updat...