„Každý má svého anděla. Jen někteří mají toho zlého." On je její posedlostí. Ona je jeho kořistí. Ale co se stane, když se lovec zamiluje do své oběti?

Má láska postavená na lži šanci přežít?

Nikdy jsem nevěřil na zakázaný věci. Pokud jsem něco chtěl, vzal jsem si to. Hudbu, respekt, život, co jsem si vysnil. A jestli někdo nesouhlasil? To byl jeho problém, ne můj. Jenže pak přišla ona. Adriana. Sestra člověka, kterej mi roky kryl záda, kterej by za mě šel klidně do pekla. A právě proto bych na ni neměl ani pomyslet. Jenže já to udělal. Stačil jeden její pohled, jeden úšklebek, kterej mi jasně říkal, že mě nesnáší. A paradoxně mě to přitáhlo víc než cokoliv jinýho. Nebylo to správný. Nebylo to chytrý. Ale pokaždý, když jsme spolu mluvili, cítil jsem, jak mezi náma něco praská. Nenávist? Možná. Přitažlivost? Kurva jo. Její bratr by mě zabil, kdyby se to dozvěděl. A možná by měl. Protože já nejsem dobrej člověk. Ale ona... ona mě dokázala rozložit jediným slovem. Tohle není příběh o tom, jak jsem si našel holku. Tohle je příběh o tom, jak jsem si zamiloval někoho, koho jsem nikdy neměl mít.

Jmenuji se Klára Kopecká a obětovala jsem svůj život za tři desítky dalších. Jsem si ale jistá, že kdybych to mohla vrátit, udělám to. Díky své naivitě jsem se dostala do jednoho z největších mafiánských impérií o kterém jsem předtím neměla ponětí. ... Co se stane s mladou holkou, která jenom chtěla zachránit, co nejvíce lidí? Co se s ní stane, když všechny hodnoty, které vyznávala najednou nebudou platit? Dokáže utéct, aby si zachránila život nebo se místo toho zamiluje? Co bude dělat, když zjistí, že se nic nestalo náhodou? Dokáže ji její přítel zachránit? Budev vůbec chtít být zachráněna? To všechno v příběhu Behind the walls.

Jsem Lucia, ale všichni mi říkají Lucko. Celý svůj život, jako bych žila ve své minulosti. V minulosti, která se točila pouze okolo života ostatních. Okolo mojí mámy a mého mladšího bráchy. No a když přišla nabídka na cestu do Brna, tak přišel čas na moje štěstí. Proto jsem se i přes moje problémy, rozhodla odjet. Rozhodla jsem se sbalit si kufry. Rozhodla jsem se najít svojí budoucnost, svoje štěstí a taky už konečně svůj život. Netuším, do čeho se vrhám. Nevím za kým jedu, nebo kde budu bydlet. Vím jenom jediné, je potřeba najít sebe. Po devatenácti letech svého života, jenž byl plný omezení chci konečně utéct, aspoň na dva měsíce. Poznat nové lidi i když mi to moje problémy neusnadňují. Možná toho budu litovat, možná ale taky nebudu chtít zpět. Takže pokud máš pocit, že tě zajímá příběh holky, která se vydala za svojí internetovou kamarádkou, již v životě neviděla a rozhodla se tam zůstat celé léto, tenhle příběh je pro tebe. ... Je to příběh o holce s psychickými problémy, jež se rozhodla utéct od své minulosti. Je to příběh holky, která má problém porozumět svým emocím. Jenomže jak je u osudu zvykem, svede ji na společnou cestu s klukem který se emocemi už nějakou dobu neřídí, s klukem, pro něhož jsou emoce to, co bolí. Jak to dopadne? To už si musíš přečíst.

"Nenávidím tě." - "Tak proč se mě pořád dotýkáš?" Maria nastoupí na praxi do firmy, která zastupuje rapové umělce. Čekala chaos a spoustu nových zážitků, ale nečekala jeho. Petra Adámka. Potetovaný, chladný, ale tak krásný. Byl to muž, který ji od prvního dne nenávidí - a ona jeho. Jenže mezi nenávistí a vášní je zatraceně tenká hranice. Stačí jeden dotek, jedna hádka, jeden pohled v šatně, který trvá o pár vteřin déle, a všechno se najednou mění. Z nenávisti se stává něco víc - tajné noci, kradené polibky, nevyřčená přiznání. Láska, bolest, tajemství a strach. Dva lidé, kteří si nepatří - ale stejně se pořád vracejí jeden k druhému. Je láska silnější než strach, nebo se oba utopí v tom, co nikdy neměli cítit? instagram: @/prokletybasnik.maria

Někteří lidé vcházejí do tvého života jako bouře. Hluční. Neočekávaní. Zanechají po sobě zmatek, stopy, které nejdou setřít, a srdce, které už nikdy nebude stejné. A pak je tu ona. Lia. Tichá. Nenápadná. Nikdy se nesnažila zářit. Ale stejně to udělala. Ne světlem, které pálí - ale tím, které hřeje. Já? Jsem Calin. Jsem jméno na plakátech, hlas z reproduktorů, tvář, co znáš, i když mě neznáš. Myslel jsem, že mám všechno pod kontrolou. Až do chvíle, kdy jsem poznal tu holku, co se schovávala za knihou. Ta, co mlčela - ale její ticho bylo hlasitější než všechny moje texty. A právě tím mě zlomila. PS: omlouvám se za chyby a taky že občas něco málo nesedí např. do jejich soukromého živat! Ale ENJOY A POSÍLÁM LÁSKU💋!

Upřímně mě nikdy nenapadlo, že mi hlídání jednoho dítěte změní život. Že on mi změní život, který jsem měla ráda. Nečekala jsem, že bych to někomu takovému někdy dovolila. Co se to stana z holky, která se chovala podle všech pravidel a najednou potkala jeho? Co se stalo, když jí ukázal svět, o kterém neměla ani tušení? Dokáže ho milovat a dokáže on milovat jí? Dokážou překonat všechny překážky? ... "Hele, já vim že si o mě slyšela hrozný věci a přiznávám, dělal jsem je. To, co si slyšela od Aničky nebo Viktora jsem dělal a chci, abys to věděla. A taky přiznávám, když jsem tě viděl, první co mě napadlo bylo, jak hrozně rád bych tě dostal do postele. Jenže pak jsem tě poznal a nepřemýšlel jsem nad tebou jenom jako nad věcí, kterou bych po první noci odkopnul, ale jako nad někým s kým je mi dobře." Mluví a já na něj jen koukám , protože nevím, co mám úplně říct. "Dominiku.." Přerušuji ho a zhluboka se nadechuji. "Ticho, ještě jsem neskončil. Každopádně si říkala, že mě neznáš a nevíš, co ode mě čekat a tak jsem pro jednou zapojil svůj mozek a něco mě napadlo. Dej mi sedm dní." Navrhne věc, který úplně nerozumím. "Sedm dní?" Ptám se ho zařazeně a úplně nevím, co tom myslí. 20.4.2020 #1 Fanfikce 3. 6. 2020 #2 Romance

*Pokračování příběhu SEDM* Příběh pokračuje o sedmnáct měsíců později. Každému se za těch pár měsíců změnil život. Některému k lepšímu, některému k horšímu. Neviděli se dlouhých sedmnáct měsíců, které je změnili k nepoznání. Z Dominika je úspěšný rapper a z Natalie hrdá matka. Dokáží se dát zpět dohromady? Dokáží spolu vychovat dítě? Zvládne Dominik zjištění, že je Natalie zasnoubená? To všechno v druhém dílu příběhu Sedm. ... "A nechce si jít Dominik odpočinout a říct mi to, až se vyspí?" Pokusím se ho odbít, abych se mohla jít vyspat. Zábava sice je, ale já bych spíš preferovala spánek. "Ne, dokud ti to všechno neřeknu." Stojí si za svým nad čímž už jenom zakroutím hlavou. "Já..já vím, že jsem hroznej člověk a že už si nezasloužím ani jednu tvoji slzu. Vim že jsem idiot kterej ti třikrát ublížil, jen mě nech říct jedno. V ten den, kdy si mi před tvými rodiči řekla, že mě miluješ, se můj svět zase roztočil, nebo co světy normálně dělaj. Prostě se mi vrátila naděje, že budeme spolu, že já budu s tebou, v což jsem už nevěřil, když si dávala přednost rodičům. Protože i když tomu možná nevěříš, tak já jsem bez tebe absolutní nic." Zaškytá znovu. I když je úplně na mol, ví co říká a myslí to vážně. ... Koho milujeme, toho nejsme nikdy pevně rozhodnuti opustit, i kdyby nám sebevíc ublížil." - Colette „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne." - Václav Havel

Víš jak mám rád věci slepený? - V jaký moment si uvědomíte, že je něčemu konec? Možná v ten moment, kdy přestanete cítit lásku. A všechno to utrpení a bolest se slije to jedné vlny, která s odlivem odpluje. Strašně jednoduše se na tu vlnu nalodíte. A pokud jste si neprožili opravdu velkou část života, nejste tak schopný mořeplavec, aby jste se nenechali unést proudem. - #1 v rychlikluci