Postrach všech moří, jeden z nejhrozivějších pirátů, noční můra každého španělského námořníka, Arthur Kirkland je konečně dopaden. Jeho osud je jasný, nehledě na jeho proslulost ho čeká oprátka jako všechny piráty. Nehledě na podivné legendy o tom, že již párkrát tak trochu vstal z mrtvých. Jsou to přeci jen hloupé povídačky, nebo ne?

Smrt. Vždy tu byla a vždy tu bude, člověk ji však začne vnímat teprve tehdy, když zasáhne někoho jemu velice blízkého. Teprve pak si uvědomí, co všechno pro něj zesnulý znamenal, teprve pak začne litovat všech těch věcí, které mu nestihl říct.... ....ale občas se mu může přeci jen druhé šance. Jen v trochu otravné podobě.

Velmi britské vánoce - neb jak kouzlo vánoc působí na rodinnou pospolitost, jak velké jsou Arthurovy sebedestruktivní sklony a jak se vlastně vše vyvíjelo dle očekávaných katastrofických scénářů.

Předvečer svatby a nevěsta má stále jeden velmi závažný problém. Naštěstí je tu její úžasný přítel z dětství, který ji nehodlá nechat na holičkách

Konec 70. let minulého století byla doba zrodu punku, a to kde jinde než v místě, odkud pochází většina kvalitních hudebních žánrů. Avšak, jako vždy, to co je pro některé forma sebevyjádření je pro jiné jen nesnesitelný vřískot. Dva staří ani ne přátelé, ani ne nepřátelé a pár kapek sentimentality s pár kapkami alkoholu můžou ale nakonec vždy vyústit jen v další bezesnou noc.

Zoufalá doba si žádá zoufalé řešení. A i když anděl ví, že uzavírat dohodu s démonem je špatný nápad, je to pravděpodobně jeho polední možnost...

Znají se příliš dlouho na to, aby se snad mohli milovat. Ale i příliš dlouho na to aby se ještě stále mohli nenávidět. Happyend je nejspíš nikdy čekat nebude. Ale na to si již zvykly... Slovo autora: FrUK oneshots. Mám příliš kratších či delších povídek na tenhle ship na to, aby si každá zasloužila vlastní místo. Nijak na sebe nenavazují. Btw nic nevlastním, postavy nejsou moje, etc, etc.....

Když se dva zamilují je běžné, že někomu třetímu to zlomí srdce. Nebo i čtvrtému, či kolika lidem je zrovna potřeba.

Zakázané ovoce chutná vždy nejlépe a i v té nejčistší duši božího služebníka se skrývá špetka která má sklony podléhat pokušení. A tak občas i anděl padne do náruče démona. Ale občas v jeho pasti setrvává až příliš dlouho... možná by si měl raději dávat pozor ať nepřijde o křídla. Nebo že by nebyl tím jediným kdo se chytil...?

Sice se spolu neviděli už pořádně dlouhou dobu, během které se změnila spousta věcí. V záchvěvech některých okamžiků, mohou ale alespoň na chvíli předstírat, že se nezměnilo vůbec nic.