Každý o Micahovi řekne jenom jedno: ‚Ten kluk je prostě šťastlivec.' A není divu. Okouzlující kapitán hokejového mannschaftu neskóruje pouze na ledě, ale i u holek. Přesto má sám Micah pocit, že mu něco schází. Večírky už pro něj nejsou tak atraktivní jako dřív a k nelibému zjištění jeho samotného snad ani dívky. Všechno pak ovlivní seznámení s Riem, chlapcem z opačného konce škály popularity. Kolik toho bude muset Micah obětovat? ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° Nebudu sem psát 13+, nebo 15+, protože je mi jasné, že na tohle varování stejně nikdo nedá. Přesto chci dopředu upozornit, že se jedná o téma, které pro některé může být velmi citlivé. Proto bych byla ráda, kdyby si příběh přečetli lidé, kteří se na to opravdu cítí a které to nijak nepobouří.

Snarry fanfikce Harry, ať už chtěl nebo ne, měl vždycky "štěstí" na odhalování záhad a tajemství. Prvně zrcadlo z Erisedu a pak i Severus Snape - nevrlý, věčně nespokojený profesor lektvarů. Jak on se stal dalším odhaleným tajemstvím Harryho? No, odpověď je jednoduchá, ale jen tohle tajemství mezi profesorem a Chlapcem, který přežil, významně ovlivní celých sedm let studia mladého Harryho. Za nádhernou a vystihující obálku děkuji @FemmeFragile

Píše se rok 1721. Mladý šlechtic se vydává na noční projížďku, možná z lásky, možná jen na truc rodičům a jednomu starému sluhovi. Neví však, že onou cestou za záhadným mužem, jež mu tolik učaroval, nevědomky přispěje k rozpoutání něčeho temného a nepřirozeného. A možná, že na to ve skutečnosti neměl žádný vliv. Možná, že to pravé zlo se rozpoutalo ještě dávno předtím, než se narodil, a že bude existovat ještě mnoho let potom, co... zemře? Ukázka: "Dnes večer se vidíme naposledy," řekl jakoby mimochodem. Nešlo přehlédnout nechápavý výraz v jeho očích. Chvíli poslouchal jeho smích. Snažil se působit dojmem, že to nepochopil. Ale pochopil a on to věděl moc dobře. Cítil z něj ten pocit beznaděje trhající jeho srdce na kusy. Cítil, že neuběhne ani pět sekund a chlapec mu sklenici s vínem vychrstne do obličeje a začne na něj ječet. Taky věděl, že se zhroutí na podlahu a začne prosit. Prosit, aby ho vzal s sebou, přesně tak, jak mu sliboval. A následně na to se opět rozkřičí a se slzami v očích vyběhne ven z jeho domu, aniž by tušil, že celou tu dobu sloužil jen jako schránka, zástěrka, která mu měla poskytnout trochu času na útěk. Nevěděl, že jak dnes, tak v předchozích dnech mu byla mimo vína podávána také jiná tekutina, která v tu chvíli kolovala jeho tělem. Nemohl tušit ani to, že to celé nebylo osobní. Že to byl jen plán na ochranu někoho jiného. Byla ale jedna věc, kterou si byli oba dva úplně jistí. Už nikdy se nespatří.

Sledoval ho, jak vylézá z vody a oklepává si vodu z krátkých zlatavých vlasů, jejichž prameny mu spadaly do obličeje. Mu. Byl to chlapec. Ne, ne chlapec, ale mladý muž. Sasuke ho pozoroval, jak tam tak stojí se zavřenýma očima a nasává svěžest okolního vzduchu. Úplně nahý. Mladý Uchiha se přemístil za bližší strom, aby na něj lépe viděl. Ano. Konečně mu úplně viděl do tváře. V tu chvíli Sasukemu spadla brada. Vypadal... úžasně. Kapky vody stékající z jeho vlasů mu padaly jak na obličej, tak na lehce vypracovanou a opálenou hruď. Oči měl stále zavřené, ale jeho plné rty se usmívaly na všechno kolem. A Sasuke v tu chvíli zatoužil, aby se usmívaly i na něj. Bezmyšlenkovitě udělal krok vpřed, aby se k němu dostal ještě alespoň o kousek blíž. Pak se ale stalo něco, co nečekal. Omylem šlápl na jednu ze sušších větví, která se tam bůhví jak vzala. Následně na to praskla. Mladík sebou cukl, otevřel oči a zadíval se přímo na něj. Dobrodružná SasuNaru/NaruSasu povídka odehrávající se na přelomu 19. a 20. století. Sasuke spolu se svým otcem vyráží na dobrodružnou výpravu do jihoamerických pralesů. Prostředí Konohy zasazeno do státu Arizona.

(Spoluautorská povídka) Bylo nebylo... Den co den, noc co noc, vypráví král zdejší říše, Uchiha Fugaku, svým synům legendu jejich rodu. Legendu o tom, že v dávných dobách nebyli sami. Legendu o tom, že jejich královský rod po mnoha generací střežili zvířecí společníci, kterým se v té době přezdívalo vlci. Obrovská chlupatá zvířata, připomínající psy. Jednoho dne se však jeden z králů zbláznil a svého ochránce brutálně zavraždil. Tímto činem uvrhl na svůj rod velké, převeliké zoufalství. Mnozí z jeho potomků to nazývali kletbou. Tu strašnou krutost, která se zahnízdila v jejich srdcích. Král vypráví legendu s přáním, že si jeho slova oba chlapci vezmou k srdci. Aby se nestali netvory, kterým bývával on sám v dobách předtím, než potkal tu tolik zvláštní rodinu. Rodinu, která mu dala naději. Nebo by spíš měl říct smečku?

Vyvolená, aneb poslední obraceč času. Co kdyby Harry nebyl jediný vyvolený? Co kdyby všichni ti nevinní lidé nemuseli zemřít ? Co kdyby existovala jiná možnost ? Hlavní postavou příběhu je Hermiona , které se přenese do doby Pobertů . "Změňte minulost a změníte budoucnost .Můžete zachránit tolik životů!" Všechny postavy-kromě těch, které jsem sama vytvořila - jsou majetkem J.K. Rowling . Nejlepší úmístění #1 ( několikrát, jste nejlepší ❤️) Za krásný cover moc děkuju @LittleAprilGirl 30-12-2015

Jak se James a Lily mohli dát dohromady? Jak Pobertové prožívali svůj poslední ročník? Jak vypadal jejich život po opuštění bezpečí, které jim poskytovaly Bradavice? To vše a mnohem více se dočtete v této povídce. UPOZORNĚNÍ: Pokud Ti je méně než 12 let, tak si tento příběh prosím schovej do wattpad knihovny a pár let počkej...

Kytara v náručí a rockové tóny vycházející zpod jejích prstů - tak si Larissa Hudsonová představuje absolutní štěstí. Nejraději by strávila každou volnou chvíli ve zkušebně s přáteli a vytříbila svou lásku ke hraní k dokonalosti. Po smrti snoubenky strýce Jima se však Lara vzdává svých snů a přestěhuje se k němu, aby mu pomohla překlenout těžké období. Šum lesů, kouzlo malého městečka a noví spolužáci jí rychle vynahradí prvotní pocit stesku. Uhrančivý pohled kluka, kterého potkává na chodbách školy, jí ale neustále vyvádí z míry. Lara je zmatená. Rozum jí radí držet si od něj odstup. Jenomže její srdce, zvyklé tlouct v rytmu kytarových akordů, teď bije jako na poplach pokaždé, když jí její nový démon zkříží cestu. Co když zjistí, že svět, který znala jen z pohádek a fantasy filmů, má na dosah ruky? A co vlastně může sedmnáctiletá holka vědět o lásce? Možná ještě vůbec nic. Možná ale daleko víc, než by ona sama tušila. najdete na Martinus.cz/sk

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.