Příběh této jednodílovky volně navazuje na film Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny. Albus Brumbál a Gellert Grindelwald. Dva zdaleka nejnadanější čarodějové své generace, kdysi partneři (a to nejen po profesní stránce), jejichž cesty se před mnoha lety krátce propletly, aby se vzápětí znovu rozdělily a dále se vydaly naprosto opačnými směry. S nutností zrušení jejich krevního pouta však znovu vyvstane dilema, zda toho přeci jen náhodou nemají společného více než jen staré hříchy. Dokáží se zachovat v mezích toho, co každý z nich považuje za nutnou oběť sloužící vyššímu dobru, nebo je dávná, avšak ne zcela zapomenutá minulost dožene? *HP/Fantastic Beasts není můj obvyklý fandom, o kterém píšu. Tato krátká ff byla původně myšlena jako dárek pro @TerezkaJanouchova, které toto věnování samozřejmě patří i nadále.* Obrázek na cover jsem si půjčila od Skvorr z DevianArt.

Lidé si na sebe za ta tisíciletí existence už zvykli. Přestali se pozastavovat nad svou sobeckostí a nečistými úmysly. Zavázali si oči šátkem a pevně utáhli. Nechtěli totiž vidět krutou pravdu. Sobectví a nesnášenlivost vládne světem a málokdo se s tím snaží něco dělat. Existují však výjimky. Mezi všemi vyčnívá jeden mladík a to nejen svýma neobyčejně zelenýma očima. Jeho poslání je jednoduché. Chce najít zbývající dobro v lidech, i kdyby ho to mělo stát cokoliv. Kdo však mohl tušit, že v jednom zapadlém baru potká mladíka, který tolik zamíchá jeho kartami osudu? Dobro v lidech by dnes už hledal snad jenom blázen. On pro to vše však má znepokojující důvod. A za úžasný cover vděčím @Gipi155 Ještě jednou díky.

Alkohol. Mnozí z nás k němu chovají odpor. Jak kdysi prohlásil Fridrich Dürenmatt: "Pijanství je prý vlastně pozvolná sebevražda. To je jen půl pravdy. Kdyby byly postaveny pomníky těm, kdož se upili, a oněm, jež trocha alkoholu záchranila před sebevraždou, trvala by nám procházka v lese druhých neskonale déle než v tom prvním." Není tudíž divu, že se k alkoholu stále tolik lidí obrací, ba dokonce jej mají rádi! Na čem se ovšem každý shodne, je to, že následek až příliš bujarého pití je to nejhorší, co člověka může potkat, jelikož kocovina je svině. A o tom se přesvědčil nejen lieutenant Detroitské policie. Spolupráce s @_Wynri_

Přichází 14. únor a hrabě Phantomhive hledá nejefektivnější způsob, jak tento svátek zhodnotit ve svůj prospěch. Žádné shipování, pouze obyčejný příběh snažící se o co největší autenticitu s originálním světem Kuroshitsuji.

Démoni nemohou plodit potomky. Ale jednomu se to povedlo. Kdo je matka netuší. Prostě se jednou v pekle objevil kočárek, v něm dítě se vzkazem. Teď se starej zase ty! To víte, že se to peklu nelíbilo. A na nebesích nebyli nadšení o nic víc. Inu spakovali milého démona i s potomkem, přidali mu k tomu jednoho anděla a šel... Zůstává jen otázka, jak se dva protiklady postarají o dítě, když jim chybí mléčné žlázy a nemají nejmenší tušení co to je ten Sunar. Jedno je ale jisté, v pekle je nechtějí. Na nebesa je nevezmou a ti tři jisto jistě nesnesou být spolu. Teď ale musí. Démon a anděl budou vychovávat novorozeně. Na zemi.

Máte rádi chujoviny? Máte rádi Attack on titatan? Tak to si užijte čtení.

Napadlo vás někdy, jak by to dopadlo v Infinity War z pohledu autorů na Wattpadu? Zvlášť českých? Autorka všemožných příběhů o Avengers si jednou takhle psala s kamarádkami, co jsou stejně mentálně na dně, jako sama ona. V jednu chvíli jí cosi svitlo v hlavě a proměnilo se to v nápad napsat další jednu z úchyláren na námět Stony. Tady to je...

Může obsahovat Spideypool, násilí, koťátka, černý humor, sexuální narážky a podobné alergeny. Ručení omezeným.

Vedlejší produkt psaní Opravdové temnoty. Ale měl by fungovat i samostatně. Zazy - Zuzana Zajączeková, o pár let mladší a nevinnější, než v OT. Samozřejmě fiktivní postava, tady jsem ji ale nechala vystupovat jako exemplární případ fanfikčních autorek, který mi na wattpadu způsobují nutkání vydloubat si oči lžičkou a vzít to pro jistotu i s mozkem. Samotný "příběh" je taky slátaný mnou. Použila jsem ale vesměs příšernosti, na který jsem tu vážně narazila, jen upravený nebo mírně pozměněný. Nechtěla jsem použít skutečnou "práci" skutečný "autorky", protože i když mívám chuť některý z nich zakousnout, nepřipadá mi OK kopat do dětí. Nutkání řvát, kousat a lámat prsty jsem tedy vyřešila tímhle způsobem. A konečně, komentovat jsem nechala samotný oběti týhle zhůvěřilosti. Poznámka pod čarou: Ne, nepřinutila jsem se narvat do toho wincest. Tak moc zlá prostě bejt nedokážu. Sorry, not so sorry.

UPOZORNĚNÍ: Tohle je hodně staré dílo pocházející z doby, kdy byly parodie ve stylu facebookových chatů na vzestupu. Ve třinácti mi to přišlo jako úžasný nápad. Teď už si to nemyslím, ale nakonec každý jsme nějak začínali. A tahle věc prý stále občas někomu vyvolá úsměv na tváři. Co na tom, jak nekvalitní zábava to je - jeden nikdy neví, jak velký dopad může jeden úsměv mít... Eragon: Hele, nevíte, kam si Safira dala brýle? Murtagh: Ona nosí brýle? :O Eragon: Už to tak bude. Orik: Ale vždyť je nikdy neměla... Eragon: To se pleteš. Odmala měla špatný zrak, nosila kontaktní čočky. Jenže ty už jsou jí trochu malé, tak si musela pořídit brýle. Snáz se u nich upravuje velikost. Murtagh: Omg. Orik: Tos mu neměl říkat. Do rána to bude vědět celá země. Safira: Eragone, já tě zabiju!!!!! Eragon: Jejda... - Chatovací parodie na sérii Odkaz dračích jezdců. Berte s nadhledem! -