Rok 1933 byl přelomový pro celé Německo. Tehdy to všechno začalo. Všichni mu věřili a já nebyl výjimkou. Pomohl Německu z krize, dal lidem práci, dal lidem naději. A za naději je každý ochoten bojovat. Židé okrádají Německo, ničí čistotu a krásu árijské rasy. Nejsou hodni života mezi námi. Nejsou ničím. Jsou to parazité. Jsou míň než to. August Herz nikdy nevěřil, že na dny a noci v zákopech bude ještě s láskou vzpomínat. Za branami tábora je všechno ještě horší, než si dovedl představit. Zápach, vychrtlá těla, úsměvy vojáků, zkrvavené obušky, vagóny plné lidí vezoucí je na smrt. Základní pravidlo - držet si od všeho odstup. Přistupovat k tomu jako voják. Voják plnící rozkaz. Ale každý pohár jednoho dne přeteče... UPOZORNĚNÍ: 1. Povídka je čistě mým výmyslem - veškerá jména jsou smyšlená, děj je vymyšlený a neopírá se o žádnou historicky podloženou skutečnost (když neberu v potaz veřejně známá fakta) 2. Slovo "žid" v povídce píšu s malým písmenem, protože za 2. světové války nebyla tato skupina obyvatel považována za národnost, ale pouze za náboženskou skupinu - proto malé písmeno, narozdíl od "Němec" 3. Povídka, jak už jsem zmínila, je pouze výplod mé fanzie - a zároveň chci upozornit, že není součástí žádné propagandy ani ničeho podobného.

Ten den svítilo slunce. Po vydlážděném chodníku, v dlouhé sukni pod kolena a v krásných nových botách na podpatku kráčela s aktovkou v ruce dívka. Pomalu šla směrem k budově gymnázia, kde měla nastoupit do prvního ročníku. Byla nadšená a trochu nervózní zároveň, ze všeho nového a neobjeveného, co ji mělo teprve čekat. Nevypadala jako ta, která by se zjevovala chlapcům ve snech, vypadala obyčejně, možná až tak moc, že ji to dělalo čímsi zajímavou. Její tmavé krátké kudrnaté vlasy měla po většinu času svázané mašlí, bílou košili pečlivě zapnutou a krásně nažehlenou, zastrčenou do hnědé sukně. Jmenovala se Noa. Noa Kaanová. A byla židovka, která vůbec nevěděla o tom, co všechno ji v životě čeká. --- Všechny okolnosti, letopočty či události jsou pravdivé nebo aspoň přibližné. Postavy v příběhu jsou vymyšleny, mnohdy však založeny na reálných lidech, jež je možno dohledat. Informace o událostech mám ze zdrojů, jež budou doloženy v poslední části po skončení příběhu. --- Fotka vpravo na náhledu je vlastnictvím mé prababičky a mého pradědečka, je to jejich jediná svatební fotka z celého, tak významného dne. Pro vzhledovou podobnost s mými smyšlenými hlavními hrdiny jsem se rozhodla ji zde zařadit. A babičce a dědovi snad jen posílám velké díky a spoustu lásky za to, co vše pro mě v životě udělali.