Ve světě, kde má každý svoji spřízněnou duši, jsou chlapci Nate a Rory spojeni už od narození. Můžou spolu komunikovat pomocí zvláštního pouta, které jim umožňuje vidět, co si ten druhý napsal na kůži, jelikož se to objeví na jejich vlastní. Nate a Rory jsou velmi odlišní a často se neshodnou, avšak osud je opakovaně svede dohromady, což vytvoří silné přátelství, které vyvrcholí v něco, čemu ani jeden z nich nedokáže zabránit. únor 2017 - únor 2018

„Tak co? Líbilo se ti to?" zeptal se odporně slizkým hlasem muž, tyčící se nad postavou drobného chlapce. Chlapec neodpověděl. Zarytě mlčel a propaloval pohledem podlahu, třásl se. Během chvíle na jeho tvář dopadla rána, která ho následně poslala obličejem k chladné zemi. „Na něco jsem se tě ptal!" zasyčel muž a za vlasy vytáhl chlapce zpět na nohy. Chlapec se na něj konečně podíval. „Ano, můj pane," zašeptal rozechvělým hlasem, „moc se mi to líbilo." Usmál se. Usmíval se i přes slzy, skrz které nemohl nic vidět. Usmíval se i přes bolest, kterou mu způsoboval každý nádech. Usmíval se, protože věděl, že i přes to všechno se nikdy nesmí přestat smát.

Úryvek: "Od čeho máš ty jizvy na břiše?" "Císařský řez," odvětil naprosto v klidu, jakoby to byla normální věc. "To je vtip, že?" Pohotově jsem si zase stoupl. "Měl by?" Očividně se bavil nad mojí nechápavostí. "Jsi kluk." Přešel jsem k němu. "Jsem hybrid." Stále nevnímal moji přítomnost. "Ty máš dítě?" Konečně mi vše došlo. "Dvě."

Dovolená. Čas na odreagování, zábavu a užívání. Jenže když se člověk den předtím rozejde se svou druhou polovičkou, i krásná, jasná obloha se ihned zatáhne a svět potemní. Ne vždy ale zůstane obloha navždy zatažená. Někdy se možná objeví někdo, díky komu je svět opět jasnější. Někdy se možná ale objeví někdo, kvůli komu obloha časem ještě více potemní.

Draci. Nádherná, mohutná stvoření. Každý o nich slyšel. Kdysi, v dávných dobách, byli pouhým mýtusem, ale nyní? Byli obdivovaní. Uctívaní. Je tomu již pár století, co se draci objevili a o něco méně tomu, co se s nimi lidé naučili komunikovat. Bohužel jen nějací lidé měli onu schopnost se s draky domluvit. Byli to vyvolení. Každý si přál mít svého draka a stát se dračím jezdcem. Toto je příběh o chlapci, co má tuto moc. A mnohem, mnohem větší, i když o tom sám ještě neví.

"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."

-Dvaja ľudia s úplne rozdielnym životom žijúci v jednom dome- Callum pochádza z jednej z najbohatších rodín v Anglicku. Jeho rodičia mu naplánovali budúcnosť, v ktorej prevezme rodinnú firmu a ožení sa so ženou z taktiež finančne dobre zaistenej rodiny. Až na to, že Callum je gay. A jeho naplánovaná budúcnosť ho nijako neláka. Sam pracuje ako sluha v Callumovej rodine. Po tom čo umrela jeho mama, nemal veľmi na výber, a tak prevzal jej prácu. Obýva menšiu izbičku v Callumovom dome a dennodenne nenápadne pokukuje po synovi rodiny aj keď vie, že on si ho nikdy nevšimne. ...Alebo? - YAOI. Don't like it? Don't read it. -

„Ty se nejdeš schovat?" zeptal jsem se ho zvědavě, protože se opravdu nezdálo, že by měl v plánu dostat se z dosahu těch kapek. Hlavu vrátil do normální polohy a celým svým promočeným tělem se otočil na mě se zářivým úsměvem, zatímco si z očí znovu sejmul vodu, aby se na mě podíval. Když tak udělal, jeho tmavé oči byly plné štěstí a nadšení. Nerozuměl jsem mu. „Proč bych se měl před tím schovávat?" opáčil mi otázkou. „No, já nevím, mohl bys třeba onemocnět," odpověděl jsem starostlivě, nad čímž se jen zasmál a znovu roztáhl své paže. Chytal do dlaní každou jednu kapku, která se vpila do jeho kůže. Několik lidí proběhlo rychle kolem jeho domu, on si jich však nevšímal. „Déšť je něco, co už od mala miluju. Je to novej příval energie, kterej je potřeba uvítat s otevřenou náručí a ne se mu stranit. Je to něco, co nedodává sílu jen přírodě, ale i nám, lidem. Já jsem déšť a déšť je já." *** Příběh Michaela Daltona, šestnáctiletého chlapce, jenž už delší dobu skrývá tajemství. Tajemství, jež mezi něj a jeho nejlepšího přítele postavilo bariéru, která se zdá být nezničitelná. Ovšem, ona se tak opravdu jen zdá a Michael sám brzy zjistí, že nic není nemožné, pokud má člověk lidi, o které se může opřít...

TATE: Ten Nero je fakt psychouš! Ptá se na naprosto pitomé otázky, divně na mě čumí, a proč má nad obočím vytetovanej čínskej znak? Co to jako má být? Víš o tom, že na mě neustále mluví nějakou hatmatilkou? Vůbec mu nerozumím. Nerozumím tomu, proč se tak chová. Aspoň že mi nosí jídlo. NERO: 그를 좋아하지않아요. Aber er hat schöne Augen. Den idioten! Jasně, myslet si, že bude jiný než ostatní, byla nejspíš chyba, ale jeho smích má super zvuk. A vlasy dobře voní. Sní všechno, co mu donesu. Což asi není základ zdravýho vztahu, když jsme tu spolu zavření, ale... Víš, že jedno z nejoblíbenějších švédských jídel je Köttbullar? No tak dobře. Jsem zamilovaný do Tatea.