Samo nechcel od života veľa. Chcel proste len byť. No pri jeho rodičoch, ktorí mali s ním plány, to nešlo. Snaží sa teda presekať dospievaním, svojimi myšlienkami a všetkými náhlymi zmenami, a pokúsi sa z toho nezblázniť. **Cover vytvorila @babuprye, za čo jej veľmi pekne ďakujem.**

Sbírka básní. Update podle toho, jak píšu nebo nepíšu. Čistě okrajová tvorba. Nezapomínejte, že v poezii se slova i významy mohou upravovat, tak popusťte ta vaše příliš striktní pravidla, jinak si rozumět nebudeme. Básním o všem možném. Někdy to možná nebudete chápat tak, jak jsem to zamýšlel, ale to je přece v pořádku.

Legendy z Japonska, některé jsou smyšlené a některé mají pravdivý obsah.

Tento příběh je už starší, nejsem s tím nijak spokojená, ale pokud někdy najdu čas, hodlám tu upravit a snad i dokončit ^^ Alexandr jede na měsíční taneční tábor hlavně kvůli své mladší sestře, jenže co když ho tam čeká příjemné překvapení? Bude všechno takové, jaké se na první pohled zdá nebo mu osud bude házet klacky pod nohy? Jak bude vycházet se svým, na první pohled velice milým a sympatickým vedoucím? Prožije letní románek nebo se celou dobu bude trápit nad tím, že vůbec jel? Příběh bude založen na páru dvou kluků, občasné scénky 18+ budou také. Příběh jsem psala delší dobu zpátky, ale nedokončila. Prvotní kapitoly budou už tedy starší, i když s tím sama nejsem spokojena, přepisovat to budu až časem :D stejně důležitější na děj budou až ty, kde se bude tábor chýlit ke konci ^^

Její matka byla vůdcem zbojníků, její otec zase baron Calverských skal. Z jejich vzájemné lásky vznikla ona. Dívka s velkým potenciálem. Jenže doba se opět změnila. Už nebyla klidná a začala opět zuřit válka mezi královskou rodinou. Dynastie králů musí pokračovat, jenže ona odmítá přijmout to co jí je nabízené. Lid ji miluje stejně jako její předchůdkyně, ale ona si chce vybrat svoji životní cestu sama, i když jí byl přislíben jiný osud. Dokáže se sama prodrat životem šlechtičny milované lidem, když jí život stále hází klacky pod nohy?

jsem Mona, nemám stejné dětství jako každá druhá dívka, místo krásného růžového pokojíčku s plno hračkami, mám hnusný pokoj s oloupanými uprostřed blázince.

Timo má jedenásť a nepatrí k najsmelším chlapcom. Preto je obľúbeným terčom posmeškov ostatných chlapcov, hlavne Dávida. Všetko zhoršuje aj fakt, že sa Timo bojí búrok, hlavne hromov. Vytvorí si teda imaginárnu postavu - superhrdinu, ktorý ho bude ochraňovať počas búrky. Píše príbeh o hromovom mužovi - Thundermanovi, ktorý sa nebojí ničoho a nikoho. Chce z toho mať komiks, ale nevie dobre kresliť. Jakub sa presťahoval z mesta na dedinu, aby jeho malá sestra, ktorá má dýchacie problémy, mohla byť na čerstvom vzduchu a zlepšila tak svoj stav. Kubo je smelý a húževnatý, vďaka dobre naostrenému jazyku sa vie vždy vynájsť. Spozná sa s Timom a to sa Timovi veľmi hodí, pretože ho môže nielen ochrániť, ale môže aj urobiť z jeho príbehu komiks. Kubo totiž vynikajúco kreslí. Príbeh o jednom komikse, o tom, ako prekonať strach a neistotu a možno ešte niečo viac. **Cover vytvorila @_cassiopeia__, za čo jej veľmi pekne ďakujem.**

Krátké strašidelné "příběhy"

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Charlie: „Seš strašnej šprt, víš to? " Já: „Jsem si toho plně vědom." Charlie: „Měl by ses taky někdy odvázat." Já: ,„Mně se můj život líbí." Charlie: „Přece nechceš skončit sám, ne? " Já: „Mám přece tebe." Charlie: „Mám tě fakt rád ale ty jsi prostě ztracenej případ. " Já: „Mě má rád každý..." Charlie: „Zas tolik si nefandi." Já: „To nepotřebuju. Fandíš mi přece ty. " Charlie: „Já tě fakt nesnáším." Já: ... (A já tě miluju.) PROBÍHÁ KOREKCE