you catch more flies with honey than with vinegar, my father would say i find it kinda funny that even though i am honey, you refused to stay.

/Algophobia or algiophobia is a phobia of pain - an abnormal and persistent fear of pain that is far more powerful than that of a normal person. It can be treated with behavioral therapy and anti-anxiety medication/ - text je z větší části psán jako vázaný verš či verš volný ! upozornění - tato kniha obsahuje citlivý obsah vztahující se k následujícím tématům: násilí, sexuální napadení, užívání návykových látek, sebepoškozování, porucha příjmu potravy, menstruace, transfobie, zneužívání dětí, intimní násilí mezi partnery & další ! - nádherná obálka od @JoyMcGee

V noci. Vše se odehrává v noci. Kdy mozek myslí jinak. A já cítím jeho paprsky na mé tváři. Koukám na něj z okna, září na obloze jako lampa na ulici. Usínám při něm a nejlépe se mi spí, když na své kůži cítím jeho svit, svit krále noci. ◻◼◻◼◻ ⚠ Sebepoškozování, psychické poruchy a problémy⚠ ◼◻◼◻◼ II. Sbírka poezie Započato: 14. 1. 2020 Dokončeno: © xxWinter_Stalkerxx 2021 Cover jsem dělala já

Co kdyby Harry v lese kámen nikdy neupustil? Co kdyby lidé měli ještě jednu šanci se rozloučit se svými milovanými? Přeloženo a upraveno z originálu od @AsgardianMarauder

❝Srdce obemkla železná struna, pustit se nechtěla a srdce rozdrtila Rozdrtila jako kus papíru, srdce plakalo, již nevěřilo v záchranu❞ ◼◻◼◻◼ ⚠ Upozornění: sebevražda, sebepoškozování, psychické poruchy⚠ ⚠ Tímto nikoho nenabádám, aby to dělám, a rozhodně to nepodporuji ⚠ ◻◼◻◼◻ © xxWinter_Stalkerxx 2020 Cover by: xxWinter_Stalkerxx Započato: 8.6.2020 Zakončeno: 27.11.2020 · Prošlo re - publikací

Mami, tati... díky, že můžem. 30 let svobody. ----------------------------------------------------------------------- 17.11.2019 ©smilingxqueen 2019

Slova dokáží člověku ublížit i mu naopak pomoci. Když píšu či čtu, moje emoce se ve mně hromadí a já mám pak nutkání brečet, křičet nebo se smát. Ostatní na mě koukají jako na blázna, ale každý jsme v hloubi duše tak trochu blázen, ne? Každý v sobě máme ten kousek smějícího se dítěte, který dřímá i v tom nejzvláštnějším a nejvážnějším dospělém. Řádky, které by se možná daly nazývat poezií, ale já dávám raději přednost výrazu myšlenky, protože je z mého hlediska přesnější. Snad taky i v tobě človíčku, dřímá to smějící se dítě a blázen...

Seržant James Buchanan Barnes často básní o své "přítelkyni" Stevie... a všichni z Komanda se nemůžou dočkat, až budu mít čest poznat tu "sexy chytrou historičku s modrýma očima".

Jsou to dopisy, které jsem dokázala složit z pocitů. Vlastně ani nevím, proč jsem to psala právě sem. Ale jedno vím jistě. Tohle píšu, protože se potřebuji svěřit. Píšu to, protože psaní mi jde lépe než mluvení. Neprosím vás o lítost, prosím o ticho. 8.3.2019 #1 - dopisy 8.3.2019 #3 - myšlenky 12.7.2019 #1 - dopisy 12.7.2019 #6 - myšlenky 26.7.2019 #4 - bolest 23.9.2019 #3 - dopisy 5.12.2019 #5 - dopisy 19.3.2020 #2 - myšlenky 19.3.2020 #1 - dopisy

„ Mami, proč už nevídám tetu?" „ Víš zlatíčko, odstěhovala se, a to hodně daleko od nás." „ A mami, proč po nocích kašleš v koupelně?" „ To je jen chřipka miláčku." „ A mami, proč je tam ráno krev?" Tehdy jsem ještě nechápala. Nechápala jsem, co se může stát..