Sirotek
Sára se vždy starala jen o svůj vlastní osud. Aby měla co jíst, kde spát a v zimě, která byla na jihu Livie drsná, neumrzla. Jediným požehnáním, kterým ji život obdařil, byl talent k pohybu; protože bylo přeci jen příjemnější přivydělat si občasným kejklířským vystoupením, než se snížit k žebrání na vychladlých ulicíc...