Ne vždycky je všechno šťastné. Někdo si žije život jako princezna a pak jsem tu já. Sedmnáctiletá holka, která má milující rodinu a i pár přátel, které miluje. Taky jsem si žila jako princezna, dokud mi před rokem nezjistili nemoc. Nemoc, kterou doktoři viděli poprvé. Nemoc, na kterou není lék. Nemoc, na kterou umírám. Pomalu ale jistě. Nikdo neví kolik času mi zbývá. Možná mě čeká poslední rok, půlrok a nebo i prostě jen poslední léto. Nebo se také možná dožiju vnoučat. Na táboře jsem byla jednou jako malá holka. Teď, když mám pocit, že mi čas protéká mezi prsty, myslím, že bych si tohle léto měla užít. Mám poslední možnost jet na tábor a tak jí také využiju...