Je v pořádku nebýt v pořádku.

Kamarádko, prosím... - short story - krátké kapitoly - © lucysux 2k17 #FreeTheLGBT started: Jun 21 2k17 finished: Apr 16 2k20

"Chovej se normálně." "V téhle situaci by nejvíc normální bylo panikařit, takže technicky můžu panikařit." "NE, tohle jsem nemyslel! Chovej se, jako kdyby tohle byl normální den." "Můj 'normální' den se tak nějak skládá z mnoha paniky." "Můžeš prostě spolupracovat?" "Když někdo panikaří, nemůže tak nějak spolupracovat!" ----- Kilián byl odjakživa ironický, snad až sarkastický, člověk. A i přes veškeré jeho sarkastické poznámky, byl pod tou slupkou vlastně naprosto normální zranitelný kluk. A to vše dokazovaly jeho slzy, které po večerech tekly po růžových lících dolů. Občas se vpíjely do polštáře, občas padaly na trávu nebo chladný beton, jen párkrát je chytaly ruce někoho jiného.

Přišel jsem na jednu zajímavou věc. Věc, která se týká jeho a zároveň všech. Ta věc, nebo spíše ta slova se týkají i mě. Vím to s naprostou jistotou. Nikdy. Nikdy nechci, aby mi popřál sladké sny.

Momentálně jsem šťastný a to je špatné. Právě to, že pociťuji štěstí, ze mě dělá špatného člověka. Co ale definuje špatného člověka? Existuje vůbec nějaká definice? Třeba vlastně ani necítím štěstí, třeba je to jen šok. Nebo je to... Proč je tak těžké určit, jak se cítím? Co cítím? Je to vůbec důležité? Možná ano, možná ne. Současně to však chci doopravdy vědět. A proč, že to chci tak moc vědět? Odpověď je vcelku jednoduchá, snad i prostá. Ukázalo se, že má dokonalá sestra není zas tak dokonalá dcera, za jakou ji táta měl a já tím pádem nejsem zas takové zklamání, za jaké mě táta má. - Slunce hřeje, měsíc studí, srdce tepe, duše trpí.

(Dříve název Love is Love) Haru, žák střední školy s výborným hodnocením. Jeho slabost je ale jeho stydlivost kvůli které si špatně hledá přátelé. A pak je tu Taro, který je jeho úplným opakem. Školní průšvihář z kterého mají všichni strach. Co když se melancholický Haru dostane do spárů rebela školy? Nechá ho Taro být nebo ho naopak u sebe bude chtít držet ješte víc? bxb

Vždy mě fascinoval. Jeho oči. Tak ledové a přesto jako kdyby za nimi planula potlačovaná vášeň. Odtažité, bodající, inteligentní. Jak vždy dokázal být o krok napřed, přestože byl tak klidný a nezaujatý vůči dění okolního světa. Jeho přístup, když si nevyslovenou prosbou dokázal získat co jen chtěl, pouhým pohledem, všeříkajícím a přesto tak tajemným. Jeho potlačované emoce, jaké ukazoval jen ve formě chladného pohledu a napjatého mlčení. Jeho lhostejnost a přesto v sobě nosil vzdor vůči celému světu. Ledový, ochromující, neústupný. Vždy jsem se toužil dostat se k němu blíž, pochopit ho, poznat, co se za tím vším skrývá. Ale když k tomu mělo dojít...

Kratší, na sebe nenavazující příběhy, které se týkají především tématu homosexuality.

Thomas 17ti letý slušný chlapec, který miluje knihy. Dylan 18ti letý chlapec a tak trošku rebel.