Stačí maličká chvíle, jen maličká... a všechno je jinak. Kolik by stačilo, minuta... půl? ...možná jen deset sekund. Tolik se změnilo... k horšímu. Už to nezvládám, nechci tu být a nechci být.

Charlie: „Seš strašnej šprt, víš to? " Já: „Jsem si toho plně vědom." Charlie: „Měl by ses taky někdy odvázat." Já: ,„Mně se můj život líbí." Charlie: „Přece nechceš skončit sám, ne? " Já: „Mám přece tebe." Charlie: „Mám tě fakt rád ale ty jsi prostě ztracenej případ. " Já: „Mě má rád každý..." Charlie: „Zas tolik si nefandi." Já: „To nepotřebuju. Fandíš mi přece ty. " Charlie: „Já tě fakt nesnáším." Já: ... (A já tě miluju.) PROBÍHÁ KOREKCE

Loutkář se také může nevědomky stát loutkou. Nezávislé pokračování Loutky. #8 v kategorii Povídky

Slíbil jsi mi , že mě neopustíš ... Vždyť jsem stále s tebou ... Ale na jak dlouho ? ... Dokuď nás smrt nerozdělí ! ... Od té nejsem ...moc daleko ... Zůstanu s tebou , navždy ... půjdu hned vedle tebe , budem spolu ...NAVŽDY.... ... Slibuješ ? .... ...Slibuju , lásko... ... ...Né všechny sliby se daj dodržet...