Prokletí strachu
I přestože jsme si čas jako veličinu vymysleli my, lidé, sami, běží nehledě na našem vědomí. Běží nenávratně, rychle, bez otázek nám nechává rány na duších a rýhy po tělech. Z přítomnosti se stala budoucnost, za níž jsme se neustále hnali a k čemu to vlastně bylo, když to nejdůležitější, co jsme měli, bylo tehdy a...