Naruto se po třech letech výcviku s Jiraiyou vrací zpět do Konohy. Naruto není stejný... Jak ho jako dívku přijmou ostatní?

Povzdechl jsem si.Tento ostrov vypadal tak nadějně a sliboval klidný pobyt pro celý zájezd,ve kterém jsem i já.Teď tu však sedím v temném sklepě,s pár lidmi,kteří tu se mnou ještě přežili a modlím se,abych dnes nebyl na řadě já.Co se stalo? Vyhlédl si nás psychopath. 13.1.2018 -1# v kategorii horor 1.7.2018 - 1# v kategorii ostrov 1.7.2018 - 1# v kategorii psychopat

Dovolená. Čas na odreagování, zábavu a užívání. Jenže když se člověk den předtím rozejde se svou druhou polovičkou, i krásná, jasná obloha se ihned zatáhne a svět potemní. Ne vždy ale zůstane obloha navždy zatažená. Někdy se možná objeví někdo, díky komu je svět opět jasnější. Někdy se možná ale objeví někdo, kvůli komu obloha časem ještě více potemní.

Jestli se vám v obsahu objevují třeba jen 3 části, tak je to blbost. Příběh má 16 kapitol a 22 částí (jsou tam informacky, omluvy atd. atd..) A omlouvám se za občasné gramatické chyby.. ale psala jsem to asi ve 13. Tak to podle toho někdy vypadá. Ale až budu mít čas, tak se na všechny kapitoly podívám a pokusím se to napravit. Užijte si příběh 💋

Ciel vždycky nesnášel místa, kde musel být společenský. Do morku kostí však nenávidí právě tábor, kam musí už poněkolikáté jet, kvůli mladší sestřenici Lizzy. Ale přesto tenhle rok to pro něj bude příjemná změna v podobě nového vedoucího Sebastiana. Nebo nepříjemná změna? Tím začíná pro Ciela čtrnáct zajímavých dní. A nejen pro něj. * * * ⚠Příběh se opravuje.⚠ Můžete tu očekávát snad úplně všechno. Vítám všechny příznivce yaoi a Sebaciel shipery. Je to fanfikce, tudíž se chování postav nemusí shodovat s originálem. Příběh nevznikl za účelem zisku, ale pro pobavení a uvolnění.

,,Ahoj :)" ,,...Ahoj?"

Měl jsem vše, co jsem jen chtěl. Můj život byl dokonalý. Jenže pak jsem potkal tebe. Jedinou osobu, která mi dokázala takovým závratným způsobem změnit život. Jedinou osobu, kterou jsem nikdy nemohl vlastnit. Osobu připomínající křehkou růži. Jak snadné je ji zlomit, zničit, rozcupovat na kousky. Jenže jsem si neuvědomil, že i ta nejkřehčí růže má trny. Nečekal jsem to... chtěl... chtěl jsem ublížit jen tobě. Ty trny se mi však zaryly hluboko, hluboko do mého srdce a mě bolí každý nádech víc a víc...

❝ Jsem barvoslepý. ❞ ❝ Zdravím, barvoslepý, jsem Luke. ❞ © All Rights Reserved | zzirque 2016 Editováno 18/10/2019

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.