Ne každý zná Quentina osobně, ale když se zmíní ta ujetá skupinka chytrolínů, co pravidelně hraje před školou karty o krekry, každý ví, o koho se jedná. A pak je tady všemi známý Ulysses, se kterým si zkrátka není radno zahrávat. Nerdi, je načase říct "ups"? Ve spolupráci s @Rainbow_milkshake (úžasný cover a název jsou její práce) ♡

„Tak co? Líbilo se ti to?" zeptal se odporně slizkým hlasem muž, tyčící se nad postavou drobného chlapce. Chlapec neodpověděl. Zarytě mlčel a propaloval pohledem podlahu, třásl se. Během chvíle na jeho tvář dopadla rána, která ho následně poslala obličejem k chladné zemi. „Na něco jsem se tě ptal!" zasyčel muž a za vlasy vytáhl chlapce zpět na nohy. Chlapec se na něj konečně podíval. „Ano, můj pane," zašeptal rozechvělým hlasem, „moc se mi to líbilo." Usmál se. Usmíval se i přes slzy, skrz které nemohl nic vidět. Usmíval se i přes bolest, kterou mu způsoboval každý nádech. Usmíval se, protože věděl, že i přes to všechno se nikdy nesmí přestat smát.

"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Tři sta let Jack Frost nevěděl, kým byl a jakou měl minulost. Tři sta let se potuloval mezi lidmi a přemýšlel nad tváří, kterou viděl tu noc, kdy se zrodil. Nemohl na ni zapomenout, protože mu něco připomínala. Někoho... ale koho? Jednoho dne se svou minulostí seznámí a nejen se svou, jenomže tu druhou nehodlá akceptovat. Chce ji změnit, chce být její součástí. Avšak varování, které ho cestou do minulosti bude provázet je závažné.

Říká se, že historie se opakuje. A možná je na tom něco pravdy. Aneb nepřímé pokračování Million Reasons.

Co může být horší než to, že vás nechce vlastní matka? Aki trpěl 16 let doma v Japonsku, ale po příchodu nového "otce" už ho doma nikdo nechtěl. Styděli se za něj. Nadávali mu. Trápili ho. Našli mu adoptivní rodinu. Ale... kde? Akiho čeká nový život, rodina, škola a... především jiná země. Jakou má však šanci na přijetí?