"Láska je cit, který si vymysleli lidé, aby měli omluvu pro své naivní chování."

Příběh je o dívce jménem Lydia už po několikáte jí rodiče pošlou na jeden tábor, na kterém to Lydie nenávidí a nesnáší za to své rodiče. Ale Lydie to nemá v životě jen tak jednoduché. Celkem často vidí záblesky věcí, které potom kreslí, někdy to může být i velmi důležité. S tím co se jí děje moc přátel nemá a je skoro na vše sama, a proto touží po někom, kdo by byl jejím přítelem. Touží po přátelském objetí. Akano Christopher Jefferson je záhadný a tajemný lékař, který přijal práci na táboře jako lékař. Proč je tolik tajemný? Zlý? A nenávistný? Dokáže na to přijít Lydia? Proč nikdy nemluví o své minulosti ani o sobě? A cítí k sobě vůbec něco? To se dozvíte, jestli budete číst tento příběh :) Vaše Pajusska

Příběh je o sedmnáctileté dívce, která miluje ze všeho nejvíc tanec. Narodila se pro něj. Jaké spády si pro ni a její přátelé z taneční skupiny život přichystá se dozvíte v následujícím příběhu. Více neprozradím, jen....bude to mazec. č. 264 v kategorii Romance

Dívka sklánějící se nad hrobem svého přítele smutně plakala a vzpomínala na tu strašlivou noc, co se všechno událo. Tu střelbu, která ho zasáhla, když se jí pokusil ochránit před bandou kluků opilých na mol, kteří si na nevinné dívce chtěli jen užít. Stekla jí na jeho hrob další slza a do ticha zašeptala jeho jméno. Odpovědí jí však bylo, jen tiché šumění oceánu. Zavzpomínala na ten strach, když jí strhli oblečení a ke stehnu jí přiložili nůž. Silně dívku stiskli za ruce a nohy, ale i když se dívka snažila křičet a plakat bylo jí to k ničemu. Její přítel už byl po smrti. Zabili ho. Obětoval se pro ni, ale stejně jí nenechali být, stejně to bylo k ničemu. Takhle to bylo pro dívku ještě horší. Musela celý život žít s tím, že přišla o svého přítele a taky pořád vzpomínat na to co jí udělali. Silně jí drželi za ruce a nohy aby se ubohá dívka nemohla bránit a ostatní jí znásilňovali. Dívka plakala a prosila je, at toho nechají. Vše však marně. Nechali jí krvácet na zemi a jediná vzpomínka, kterou si pamatovala, byla strašlivá bolest, když do ní vrazili nůž a její srdcervoucí křik a pláč. Dívala se na hrob svého přítele a vzlyk se jí vydral z hrdla. P…proč? Vykoktla ze sebe a objala hrob. J…já už dál nemůžu. Proč jsi to musel udělat. Proč jsi mě musel chránit. Mohl jsi žít. Zašeptala dívka k hrobu.