básničky vymyšlené pod hvězdnou oblohou za plačících, žalostných, zoufalých nocí, kdy nemůžu spát, za společnosti mých, po tváři padajících slaných slz a trochu toho hořkého utrpení 1 v poezii/2.9.18/

smutné řádky sepsané v šestou hodinu ranní jedoucího vlaku, kdy svou hlavu opírám o okénko a pozoruju jemné, rudo žluto zlato oranžové sluneční paprsky vycházejícího slunce, snažící se dostat na mou bledou kůži a aspoň trošku ji zahřát

ztracený duše, svědomí kouše, slz louže.

V těch nejtemnějších chvílích mám chuť psát ty pozitivní věci. Aspoň na malou chvíli vidět svět jiný než je. Vidět svět v těch světlých barvách... #18 poem

Když ještě svět nebyl tak osvětlený jako dnes. A všude vám do obličeje nesvítila světla pouličních lamp, mohli jste vidět hvězdy padat.... 🌃🌌 Chabý pokus o kvalitní poezii... Řekla bych že dokončeno... #1 poezie - 7.7.2019

V dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláštních poruchách. Budou zde i různá odborná označení pro lidi, o kterých si možná nikdy neslyšel/a. Takže zkráceně tato sbírka se týká odlišných lidí. Ty, jako čtenář, se můžeš přiučit, a nebo se dokonce v něčem můžeš najít.

kluci lámou holkám srdce na potkání a holky klukům stejně tak. tak proč bys mě nemohl milovat?

Náhled do života nenapravitelné romantičky bojující s anorexií. Psáno se srdíčkem.

Svážeme slova seřadíme do sloupců. Budou to hloupé verše, seřezené do hloupých odstavců. Vznikne nám báseň, bude vyjadřovat krásu, smutek, naši vášeň.

Je to jenom poezie? Nebo realita? to se nikdy nedozvíte protože mě neznáte. Ale můžete hádat