Grace měla ze začátku všechno. Byt, přítele, mámu, práci, kytaru a ulice plné lidí. Na první pohled spokojený život. Jenže ten se jí začal rozpadat. Matka podlehne nemoci, se kterou tak dlouho bojovala, její nezaměstnaný přítel začne mít sklony k agresi a násilí a ona čím dál víc začne ztrácet samu sebe. Padá do hlubin nekonečného oceánu problémů a spleti nezodpovězených otázek, u nichž tak moc touží po odpovědích. A najednou je její život plný 'možná' a 'co když'. Dokáže vyplavat na hladinu?

Člověk by řekl, že na obyčejné cestě do školy ho nic nemůže překvapit. Inu, Audrey o tom ví své. Třicet dní. Třicet velice podivných dárků. Třicet krátkých vzkazů. To je vše, co má Audrey na vypátrání toho šíleného kluka, který jí prostě nedá spát. |Short Story| #3 - Short Story - 22.10. #2 - Short Story - 25.10.

Všechno to začalo dnem, kdy jsem umřel. © All Rights Reserved | zzirque 2017 ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být nepříjemná. Editováno 11/9/2019

Milovala hvězdy, tak jako nikdo...

Mé jméno je Claudia Hamptonová a je mi sedmnáct let. Můj otec se už nemohl dívat na to, jak trávím skoro všechen čas u počítače, nebo mobilu, a tak se mě rozhodl přihlásit na tábor. Tábor, který mi překroutil život. Cover by: Adri1616

Vždycky voněl cigaretami a smutkem. Tajemno z něj přímo sálalo. Vřel tajnostmi a já jsem byla připravená je všechny odhalit. Byla jsem připravená poznat Willa Dansona.

Tori Bennetová se společně se svou matkou velmi často stěhuje z místa na místo a je kvůli tomu nucena zas a znovu procházet novými začátky. Je zvyklá, že na žádné škole nezůstane déle než rok, a tak se rozhodla, že se s nikým nebude sbližovat, aby ochránila sebe samotnou před bolestí z odloučení od přátel. Vytvořila si tak osobnost chladné a nedostupné spolužačky od které se každý drží dál. Jenže tentokrát nic nepůjde tak, jak plánovala. Tori uzavře dohodu, kterou možná nebude schopná dodržet. Dohodu měnící opakující se rutinu, kterou vždy procházela. „Je to jenom hra a jestli se objeví opravdový city, tak tohle všechno padne. Rozumíš? Nesmíš se do mě zamilovat." „Neměj strach. Jak bych se mohla zamilovat do člověka, kterého nesnáším?" Příběh čeká korekce a možné menší úpravy.

Každý den nastupuješ dřív. Každý den se tak zvlaštně díváš. Nevím jestli na mě, na moji kamarádku nebo někam úplně jinam. Každý den tam sedíš sám se sluchátky v uších. Každý den si říkám, jestli víš jak se jmenuju, protože já tvoje jméno vím...Jacku. 03.04.2016 #3 Povídka 01.09.2016 #2 Povídka

"Láska je blbost, ne vlastně je to neexistující blbost" "To co říkáš je blbost, láska je na každým kroku" "A já ti to dokážu"

Viděli jsme se párkrát. Potom tři roky nic. Umíral jsem strachem. A pak přišlo na řadu mé rozhodnutí. --------------------------------------------- story: ©_lilai_ cover: @basizimanyova 1.1.2o17 - 19.1.2o17