Slabší požírají ještě slabší. A všichni končí ve chřtánu Metropole. Všichni. Bez rozdílu. Nikdy nekončící koloběh. Struny se v této změti plechu, drátů, bídy spodiny a eskapismu bohatých politiků smrtelně ovíjí kolem každého hrdla. A taky v tomto pekle udávají rytmus. A rytmu smrti z útrob města není kam uniknout. Na to v této zbědované realitě nezbývá místo. Leda unikat do ještě horší bolesti... Zkrachovalé existence žijící na hranici toxicity a snesitelnosti se zaplétají do katastrofy až hrůzostrašných měřítek. To, co se Magistrát snažil roky tajit, nyní s vodou vyplouvá na povrch a nejen tráví vzduch. Někdo tahá za struny na jejich rukou a oni musí tančit. Je jedno, zda něco chtějí, někoho milují. Teď tančí podle něj. Jak si jen číhající smrt přeje... Rozhodně dystopický a neméně konceptuální příběh zasazen do nezářné budoucnosti - třeba i našeho světa - rozehrává šachovou partii mezi individuem ze skládky, kyborgem utápějícího své problémy v alkoholu a platech sedativ, jistým Devídkou, který se ještě včerejšího večera jmenoval Maxmilián, a dvojicí sourozenců, jejichž původ je stejně pochybný jako způsoby jak trávit čas. A jejich šachovnicí není nic menšího než samotná Metropole a nástrahy číhající na každém rohu. A něčí oči to všechno neustále pozorují a dohlédnou dál, než by se zdálo... „To, že tady něco vidíš, ještě neznamená, že je to pravda."

V šestnácti letech si žádná dívka nedovede představit budoucnost, ale jedna parta společně s McCannem jí obratí život na ruby.

Po škole chodím s úsměvem na tváři, oni ale netuší co můj úsměv skrývá. Doma chodím, jako tělo bez duše. Čekám jen, kde přistane další rána. Horké slzy jsou mým každodenním chlebem. Nikdo se nikdy nedozví co je za mým úsměvem, ale pokud ano, můj život skončí lusknutím jeho prstů.

V dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláštních poruchách. Budou zde i různá odborná označení pro lidi, o kterých si možná nikdy neslyšel/a. Takže zkráceně tato sbírka se týká odlišných lidí. Ty, jako čtenář, se můžeš přiučit, a nebo se dokonce v něčem můžeš najít.

Tahle škola je opravdu děsivá. Na první pohled si toho nevšimnete, ale čím déle tam jste tím více se bojíte. Co když na vás ze skříňky vypadne vskaz, který ač vypadá nevině předurčuje vaší smrt. Ať jste kdokoliv jakkoliv vysoce postavený vždy vás dožene smrt. Zoe tomu taky neuteče a postará se o to, aby své smrti neunikl nikdo! PS: Děkuji za cover @hunterrose. _________________________________________ Vydáno: 23/8 2016 29/10 2017 - 1,12k schlédnutí + 200 voteds 5/1 2019 - 3,98k schlédnutí + 516 voteds

Šestnáctiletá studenta Baccklovy střední školy Lilian Beatris Grinchen,hlavní potížistka na škole, vyvádí se svou bandou jako vždy průšvihy. Přesto, že ji je ve druhaku vede celou její partu, a to je dokonce jediná holka. Žádný problémy co provede rodiče neřeší, všímají si totiž jenom její mladší ségry Ashley. Ale co se stane, když na školu přijde nový rebel a Lilian bude mit konkurenci? A co když se z nenávisti vyklube něco víc? Co když se jí život jen tak z ničeho začne měnit??

Vešla jsem dovnitř, ale to jsem očividně neměla dělat. "Co chceš?" Zeptala jsem se když přišel ke mně. "Omluvit se" řekl a podíval se mi do očí. "Hah, to klidně můžeš, ale já ti neodpustím" řekla jsem a udělala krok do zadu. Doufala jsem že tahle konverzace skončila, ale bohužel, jen jsem si to myslela. "Prosím" udělal krok blíž ke mě. "Ne" "Chci to napravit" "Jo, a já chci iphone 8" odsekla jsem. ×pokračování příběhu WAIT FOR YOU× #5 v TEEN FIKCE 24.2.2018💕 #4 v TEEN FIKCE 25.2.2018💕 #2 v TEEN FIKCE 28.2.2018💕 #1 v TEEN FIKCE 22.3.2018💕

Škrábu po zdi svými nehty, které jsou okousané a od krve. Proudí mnou chlad ze studené podlahy, ale už jsem si za ten čas zvykla. Ani nevím jaký je den, natož abych věděla, jaký je rok. Venku slyším ptáky zpívat jejich již známou veselou písničku. Mně bohužel do zpěvu není. Pořád se snažím přizpůsobit podmínkám, kterým čelím, ale nejde to. 
Nad hlavou již slyším skřípání podlahy a vidím jak se prohýbá.
Už přichází. 
Jako vždy otevře dveře od temného sklepa, ve kterém se nacházím. Hodí mi sem kus chleba a sklenici vody, jak kdybych byla ta nejhorší osoba na světě, která si nezaslouží normální teplé jídlo. 
Žaludek se mi vždy sevře, když ho vidím. Jak kdyby místo svého obličeje měl obličej nějakého ďábla. Můžu odpřísahnout, že i Hitler by se ke mně choval lépe. Ten by mě aspoň jednoho dne nechal chcípnout v plynové komoře. Dosáhla jsem vrcholu největšího ponížení. Přeji si dvě věci. Umřít a nebo se z tohohle pekla dostat.
Cítím ve vzduchu, jak si ta svině nahoře dělá slaninu s vejci.
A pozor! Už jde směrem ke sklepu, kde se nacházím! Otevírá dveře a ušklíbá se na mě. Jak já bych mu jednu vrazila!
Dokutálel se k mé postavě, která už se přestala bránit. Nastavila jsem se sama od sebe, protože už jsem na to byla zvyklá. V mém těle už se nenacházela ani jedna emoce. Už jsem na to neměla sílu. A asi už ani nikdy mít nebudu.

» CHAOS ju volá Subjekt A-010. Ale jej práve meno je Diana Dallas. Do CHAOS-u sa dostala, keď jej bolo desať rokov a žila v ňom až do osemnástich. CHAOS ju skúmal ako nejakú laboratórnu myš a potom to ju prestalo baviť. Stratila kvôli tomu všetkých svojich priateľov a túžila ich zachrániť z Labyrintu, kam ich poslali. No potrebovala naplánovať plán, ktorý by mal vyjsť. « cover: @Gipi155 start story: 05.10.2018 finish story: 27.01.2019 ▶Duševné vlastníctvo postáv patrí autorovi Jamesovi Dashner a duševné vlastníctvo prekladov názvov, miest, mien slovenským prekladateľom Labyrintu. Poviedka nevznikla za účelom finančného zisku.◀ ⓕⓐⓝⓕⓘⓒⓣⓘⓞⓝ

Jak byste se cítili, kdyby vám napsal psychopat? Vyhrožoval vám a vy byste nevěděli, čeho je schopný? Ale víte že je blízko vás. Tohle prožívá Jess. Neví jak ji našel ale bojí se ho. Je nečitelný, sám neví, jestli ji chce zabít nebo jen ublížit. Jediné co ví, že je to hra... hra ze které se nedá vyváznout bez následků.