Ahoj! S grafikou som síce úplný začiatočník, no aj tak ma neskutočne baví a preto je tu táto kniha :3 Obálky robím v programe Photoshop Portable CS6. *odporúčam ísť od čísla 82 Dovoľujem si povedať že čím vyššie idete, tým sa moje práce zlepšujú :D preto prosím- ak nemáte radi amatérske covery, rovno sa presunte úplne hore, až k novým pravidlám na tamtie Covery som fakt pyšná :)

Aneb výroky, fakty, zajímavosti Neberte to ovšem moc vážně, jsou to už pár let staré fakty😊

Na svět se rodí spousta typů lidí. Lidé hloupí, chytří, ambiciózní, atraktivní, oškliví, hodní, zlí, nevděční... No, a pak jsem se narodila já. Neustále podezírám toho nahoře, že jsem se tu ocitla omylem, ale zjevně se to přesně takhle stát mělo. Říkejme tomu třeba osud, protože nejsem zrovna případ, kterej se každou chvíli projde po zemským povrchu s vědomím, že ho vyráběli rodiče v ložnici. Příběh šestnáctileté dívky se zvláštní schopností prožívat bolest za ty, které miluje. Za svou rodinu, blízké přátelé a... za něho.

Pokračování prvního dílu Tati proč? Pokud jste nečetli první díl nebudete moc chápat některé kapitoly, proto doporučuji si přečíst ten první a poté tento. „Vážně sis myslela že se změnil?" zeptala se mě máma a já jen jemně přikývla se slzami v očích. „Myslela jsem, že už jsme všichni někde jinde." Šeptla jsem a podívala se na ni s uslzenými tvářemi. „Aspoň ti rodinná večeře otevřela oči, protože jednou násilník navždy násilník." Řekla pevně. „Neměla bych se tím zaobírat, ale vrtá mi to hlavou." Přiznala jsem. „Je to tvůj otec, vím že na něj budeš myslet, ale ublížil ti a měla bys myslet na to dobré." Snažila se změnit téma. „On není můj otec!" Zařvala jsem a utekla do pokoje. „Jak dlouho ještě budeš studovat?" Řekl svým opilým hlasem. „Ještě asi 10 let." Řekla jsem hrdě. „To budu platit ještě tak dlouho?!" Zamračil se a já nevěřila svým uším. „Jsi snad můj otec měl by ses podílet na mém vzdělání." Vykřikla jsme a v tom se zvedl. „Co? Chceš mě snad taky uhodit!" Zařvala jsem a dívala se mi do očí. Příběh podle skutečné události. Za gramatiku se omlouvám. Vyskytují se vulgarismy a násilí. Cover od úžasné @NikoSek01

UMÍSTĚNÍ - #189 (Listopad)

„Maminko ty pláčeš? Něco tě bolí?" zeptám se mé matky, která má obličej schovaný v rukou. Jen se třese a brečí. „Ne zlatíčko nebolí mě nic" nuceně se usměje se slzami v očích. „Proč jste na sebe s tatínkem řvali?" zeptám se. „Neřvali jsme jen jsme si povídali" řekne smutně. „A proč říkal ty škaredá slova?" zeptám se. „Protože přišel naštvaný" usměje se na mě a vtáhne mě do objetí. „A mami? Co to znamená děvka?" zeptám se a maminka se na mě podívá šokovaně. „Zlatíčko to nesmíš říkat je to zlé oslovení" pousměje se. To jsem ještě byla malá, abych vše pochopila jenže teď vše chápu a nedokážu si odpustit, že jsem byla tak hloupá a nezjistila to dřív. Maminka brečela ve dne v noci a řvala bolestí to jsem si, ale jako malá nemyslela, že je to kvůli mého otce, který se o mě teď stará jako o princeznu. !!Mohou se vyskytovat gramatické chyby!!!

One event can change your life.

Unknown number: Your boyfriend is an asshole Trish: What the hell... Unknown number: Just sayin' Neznámé číslo: Tvůj kluk je kretén Trish: Co to dopekla... Neznámé číslo: Jen říkám ***** Česko-anglický příběh převážně ve zprávách Czech-English story mostly in messages Korektura české části: @LiaFee BEST RATING: #5 IN SHORT STORY

Nic sem psát nebudu, stejně byste to nepochopili.

,,Proč se se mnou nechceš kamarádit?" ,,Nejsi kluk." ,,A to vadí?" /Příběh je založen na dialogu a má velmi krátké kapitoly/ 25.6. #7 v povídce 9.8. #4 v povídce 19.10. 2018 1# v povídce❤️