Haru a Natsu. Původně dvě naprosto odlišné povahy se sejdou na jednom místě. Z chyby vytvořené náhodou, se celý jejich vztah zvrtne a přetvoří na něco úplně jiného. *** I když mám tenhle příběh rozepsaný už strašně dlouho, naprosto nevím jak to popsat. Je to prostě klasická BOYxBOY slátanina, takže pokud chcete, budu ráda, když si to přečtete. Počítám s tím, že bude tohle jedna z mých delších prací, takže pokud chcete něco delšího na počtení, nejste homofob, učitel(ka) češtiny, nebo malé děcko, jsem vám k dispozici ^^

Mé jméno je Loren a žiji ve světě magie a harmonie. Jenže i tady se stávají příšerné věci. Dostal jsem se do příšerné situace a snažím se z ní dostat. Ještě mi 'pomáhají'mé jizvy na zádech, ale o těch potom.

Christopher, sedmnáctiletý chlapec se zamiluje do svého nejlepšího přítele s kterým se zná už od dětství. Poté, co zjistí, že ho chce nějaká dívka pozvat na rande, ze žárlivosti mu vyzná svou lásku, ale jeho přítel to vezme jinak, než si on představoval. Jejich přátelství je rázem pryč a jeho teď už bývalý přítel se mu vyhýbá. Ale co by si chlapec počal bez pomoci podivného souseda, který se o něj stará přesto, že ví jak je chlapec orientovaný?

Natlačil mě na zíďku která byla kousek od nás a já už čekal na ránu. Napřáhl se pěstí a já radši křečovitě zavřel oči a čekal. ,,Co si myslíš že děláš kreténe?!!" zařval na nikoho a já otevřel oči. Přede mnou stál nijakej bělovlasej kluk v kožený bundě a držel vrchního agresora za ruku tak aby zabránil v ráně.

Dva naprosto jiní lidé. Jeden z nich je, stejně jako každý jiný, normální člověk, který řeší každodenní problémy každého dospělého. Druhý je krásný, tajemný a nespoutaný s velkou chutí do zvrácených "her." Co se stane, když se tito dva do sebe zamilují? A nebo je to jenom jednostranná láska?

"Vidím lidi...Ale ne lidskost" "Jak to myslíš? Není snad lidskost pojmenována podle lidí? " " Možná kdysi byla...Ale teď už...neexistuje " "Jak to můžeš vědět? Chápu že né vše je růžové , ale né vše je zase černé" " Jo? A co například? " "Budoucnost " " Ťuk ťuk, něco černé klope na dveře, víš co to je? " "Proč si teď chceš hrát na hádanky? " "Ptám se...víš co to je?" "Hm...Nevím....noc? " "Ne...Je to naše růžová budoucnost "

Stačí maličká chvíle, jen maličká... a všechno je jinak. Kolik by stačilo, minuta... půl? ...možná jen deset sekund. Tolik se změnilo... k horšímu. Už to nezvládám, nechci tu být a nechci být.

[POZASTAVENO] Týden před sportovním festivalem šel Katsuki v pozdním odpoledni domů, západ slunce způsobil, že jeho mračení bylo ještě hrozivější. Někdo kráčel po jeho boku. Na zemi vedle jeho vlastního nebyl žádný druhý stín, který by to potvrdil, ale pokud se soustředil na ulici před sebou a snažil vyhnout nutkání, aby se podíval nalevo, takhle mohl rozeznat černé vlasy volající ve větru a silné paže vedoucí do kapes kalhot. Okraje byly rozmazané, ale po jeho boku rozhodně někdo byl. #9 - ghost [21.12.2020] #8 - pozastaveno [06.02.2021] lmao cože :D #8 - soft [5.4.2021] #9 - bakukiri [5.4.2021]

Někdy je třeba, aby vám osud připravil něco nečekaného - zbortil váš dokonalý malý svět, aby zahájil sérii událostí, jež ho měly zcela změnit. A bylo jen na vás, jestli k dobrému a nebo špatnému. „Oba potkala nehoda a bylo jen na nich, aby se vyléčili - SPOLU." - Kagehina - Spolupráce s TnaKenov