Oficiálně už druhý díl Táborového léta! Ellie se vrací do tábora, který se od minulého roku velmi změnil. Nová vedoucí, která jí bude těžce šlapat na paty a také zcela noví táborníci. Dozví se spoustu nových překvapení a nemilých informací, které jí dovedou až na samé dno. Dokáže se postavit pevně na nohy a smířit se s tím? Nebo se rozhodne vzdát to a vrátit se domů? 1K - 14.9.2018❤ 10K - 8.5.2019❤️ 100K - 17.4.2021❤️

Šestnáctiletá Ellie Parkerová musí strávit dlouhé tři týdny na letním táboře, na který se nechystala dobrovolně. Nikdy předtím na žádném nebyla, takže netuší, co ji tam čeká a jak to tam chodí. Nicméně ji hned první den překvapí dvě sympatické spolubydlící, které se rychle stanou jejími průvodkyněmi tímto pro ni nepoznaným světem. S jejich pomocí se Ellie učí zdolávat všemožné výzvy a při tom všem ji ani nenapadne, že by právě tady, daleko od domova, mohla najít něco, co jí doposud chybělo. Možná pravou lásku. Možná samu sebe. Je toho ale mnohem více. S vedoucími to občas také není lehké... 1K přečtení - 11.04.2018 10K přečtení - 12.11.2018 50K přečtení - 13.08.2019 100K - 02.03.2020 ❤️

"Představil se mi jako Tomáš, ale nedlouho poté už pro mě byl jenom chlapcem, který byl posedlý létáním. Od pohledu snílek, ačkoliv v tom věku, ve kterém jsme byli... Kdo by nesnil o dokonalém životě a nadpřirozených silách? Stávali jsme v zimě u oken v družině, sledovali, jak padají obrovské sněhové vločky, luskali do rytmu a zdálo se nám, že se tím něco děje. Že se snáší k zemi postupně rychleji a pak zas pomaleji, podle toho, jak jsme to zamýšleli. Když člověk něco vidět chce, prostě to vidí, i když to tam není. A děti jsou v tomto obzvláště dobré, protože ještě nemají mozky poškozené krutou realitou. " Tištěnou verzi knihy pomáhali opravovat a betovat: @RickPoisonClone @SeragakiSteisy @ArtiiS @Emvaal @MrsGrayy @RaSoKim (Opravy nejsou zaneseny v této WP verzi.) Informace o tištěné knize můžete najít např. zde, ale i v dalších (novějších) příspěvcích stránky: https://www.facebook.com/AndrewRauthor/posts/2163089210605134?__tn__=K-R

Sedmnáctiletá Mia se probudí v nemocnici, kde se dozvídá, že jí zbývá přibližně šest měsíců života. Má tak před sebou poslední léto a s ním i poslední šanci na to, aby si užila svůj zbývající čas plnými doušky. Rozhodne se jet se svým bratrem na tábor, protože na žádném nikdy nebyla. Ta poslední věc, o kterou by stála, je zamilovat se. Ví moc dobře, co by to znamenalo. Jenže pak se objeví on. Přidrzlý, černovlasý kluk, který otočí její plány vzhůru nohama. Na Miu čeká to nejlepší, ale zároveň i to nejtěžší léto jejího života. • Už po několikáté byl tento příběh terčem kopírování a krádeže. Ačkoliv Poslední tábor rozhodně nepovažuji za to nejlepší, co jsem kdy napsala, má pro mě velkou hodnotu a opravdu si hlídám, jestli ho nenajdu někde jinde. Absolutně nerozumím té potřebě krást druhým jejich příběhy. Uvědomte si, že autorská práva neexistují jenom pro srandu králíků, děkuju. :)

Už je to pár let od chvíle, kdy se Chloe začal bortit život jako domeček z karet. Pár let od chvíle, kdy ztratila spřízněnou duši a s ní i svou dlouholetou lásku. Ve snaze znovu najít samu sebe, se ztratila ještě víc a nikdo neví lépe než ona, že čas zlomené srdce nikdy úplně nezahojí. Každý den se pro Chloe jeví být těžkým stereotypem, ze kterého nejspíš není úniku. Nebo si to aspoň myslí do doby, kdy se znovu neobjeví stín z její minulosti. Volné pokračování příběhu Poslední tábor.

Vychází jako kniha! Nikdy předtím jsem na táboře nebyla. Nikdy předtím jsem tam ani nechtěla. Nezajímala jsem se o velká přátelství, vždy jsem si stačila sama. Stačilo mi být s mýma dvěma bratry. Nikdy předtím jsem o lásku nezavadila. Nepřipadalo mi to jako něco nutného. Spíš to pro mě slovo láska znělo obyčejně. Nikdy předtím jsem nepotkala někoho jako je on. A tenhle tábor vše změnil.

NOVA KNIHA! Kdo by čekal, že v polovině roku nastoupí do školy student, který mi změní vše, co jsem doposud znala? Měl to být jen další obyčejný rok s mou rodinou a mými nejbližšími přáteli. Ale objevil se on!

// Prochází betací od @TnaKenov a @netopyrka83 :) // „Och, božíčku, vypadám tlustě?" Prsty s tmavě nalakovanými nehty zabubnovaly o štíhlou tvář chlapce, který se před zrcadlem promenádoval v nařasené sukni sahající mu až pod kotníky. Zachichotal se, vystrčil na sebe do odrazu zadek, kterým krátce zatřásl a následně pohoupal do boků. „Ba-rok-ní boky!" odsekával při každém zhoupnutí do strany. „Vypadáš směšně," můj hlas se třásl víc než volány sukně, se kterou šili všichni čerti v podobě mladého muže. „No to jsi kamarádka? Takhle mě necháš jít mezi lidi? Tedy, člověka?" Jeho hraný afekt nikdy neznal hranic. To už byl úděl herců. Pohoršeně zavrtěl hlavou, dal mi políček. Hned na to laškovně zvedl koutek, svůdně zavrčel a vyhrnul si sukni nad kotník, který předsunul ke mně. „Rajcuje tě to?" pokračoval, „Pokud řekneš kouzelná slůvka, možná uvidíš i kolínko," pokoušel mě dál, jeho obočí několikrát poskočilo, nohu mi strčil pár centimetrů od obličeje. „Kouzelná slůvka? Abrakadabra, hérečko!" přistoupil jsem na jeho hru. „No výborně!" zajásal s neskrývaným nadšením a sukni si vykasal až ke stehnům. Odhalil tak svoje hubené nohy mírně postavené do tvaru písmena X. Odskočil ode mě zpátky k zrcadlu, otočil se do něj, zavrtěl hlavou a přivřel oči. „Tak mladá...A taková štětka!" spráskl ruce k sobě a jedna mu pak vystřelila k čelu, kde naznačila přicházející mdloby, načež se skácel jako pytel brambor k zemi. A potom jsme oba vybuchli smíchy.