„Jsi nula. Dokonce taková nula, že ani nedokážeš spáchat sebevraždu...." „Když jsem podle tebe taková nula, tak proč sem za mnou pořád chodíš?" přejede ho dívka zkoumavým pohledem. „Abych se mohl dívat, jak se ti to stále nedaří..." ušklíbne se chlapec a odejde z nemocničního pokoje pryč...

Škrábu po zdi svými nehty, které jsou okousané a od krve. Proudí mnou chlad ze studené podlahy, ale už jsem si za ten čas zvykla. Ani nevím jaký je den, natož abych věděla, jaký je rok. Venku slyším ptáky zpívat jejich již známou veselou písničku. Mně bohužel do zpěvu není. Pořád se snažím přizpůsobit podmínkám, kterým čelím, ale nejde to. 
Nad hlavou již slyším skřípání podlahy a vidím jak se prohýbá.
Už přichází. 
Jako vždy otevře dveře od temného sklepa, ve kterém se nacházím. Hodí mi sem kus chleba a sklenici vody, jak kdybych byla ta nejhorší osoba na světě, která si nezaslouží normální teplé jídlo. 
Žaludek se mi vždy sevře, když ho vidím. Jak kdyby místo svého obličeje měl obličej nějakého ďábla. Můžu odpřísahnout, že i Hitler by se ke mně choval lépe. Ten by mě aspoň jednoho dne nechal chcípnout v plynové komoře. Dosáhla jsem vrcholu největšího ponížení. Přeji si dvě věci. Umřít a nebo se z tohohle pekla dostat.
Cítím ve vzduchu, jak si ta svině nahoře dělá slaninu s vejci.
A pozor! Už jde směrem ke sklepu, kde se nacházím! Otevírá dveře a ušklíbá se na mě. Jak já bych mu jednu vrazila!
Dokutálel se k mé postavě, která už se přestala bránit. Nastavila jsem se sama od sebe, protože už jsem na to byla zvyklá. V mém těle už se nenacházela ani jedna emoce. Už jsem na to neměla sílu. A asi už ani nikdy mít nebudu.

Sem hledaná osoba která se nedá chtít ani najít na jednom místě. Hold je moje přezdívka pravdivá. Blackspeed Ale sem jina rada seru ostatni do doby kdy primu svuj osud. Mam vice prezdivek ale porad sem to ja a jen ja. lidi nečtěte to je to gramaticky blbý a nedává to smysl čtěte jen na svoje nebezpečí. Jinak je tam hodně chyb proto pro ty gramatický fanatiky mě nezajímá vaše názory na to.

Existuje dívka. Sirotek vychovaný na hradě. Velmi mocná už jako malé dítě. Jenže její moc jí dělá život těžký.

"doživotí. do konce života. do konce mých dnů. mám čas. hodně času. mám celý život času." A nebo taky ne.

Melanie Johnson, dívka která se nikdy neměla narodit a přesto zachránila svět. "Odpusť mi." "Za co Starku?" "Za to že jsem tě nenašel dřív..." ---alternativní Avengers vesmír

Anernerk, dívka pocházející z malé grónské osady na konci světa, již několik let studuje v Dánsku, aby se jednou mohla stát právničkou. Do svého chladného srdce ale nikoho nepustí a domnívá se, že už na lásku nemá právo. Ovšem v Kodani žije také charismatický Hans, který si s životem neláme hlavu a užívá si jej, jak jen to jde. Se samotářskou studentkou má však mnoho společného, a dokonce v ní nachází zalíbení. Přesto se jí kvůli vlastnímu přesvědčení vyhýbá, aniž by tušil, že k němu dívka cítí stejnou fyzickou přitažlivost. Jakmile spolu ale začnou komunikovat, všechna nedorozumění se mezi nimi vyjasní. Čím víc si ale Hanse půvabná Inuitka pouští k tělu, tím víc si bez ní mladý muž nedokáže svůj život představit. Jenže Anernerk se musí vypořádat s bolestnou minulostí, která na ni číhá odevšad. Dokáže se přenést přes velkou ztrátu, která ji před lety postihla, nebo Hanse opustí ze strachu z lásky, o které si doposud myslela, že ji už nemůže potkat? |UPOZORNĚNÍ|: Doporučuji čtenářům od patnácti let. Vítěz projektu NaNoWriMo 2018 - 50 000 slov za měsíc listopad. Story by @AnnKraus Cover by @JoyMcGee Banners by @Carol-ComT Trailer by @DaisySilentVoice Beta reading by @TnaKenov ©2018 Všechna práva vyhrazena | @AnnKraus | Romance | 15+

17 léta Klára s její kamarádkou Julčou mají za práci poenohetectvi, dejou se zajímavé a zábavné věci.. Dále se dozvíte v příběhu

Bylo trochu trapné, když se můj nový učitel literatury projevil jako moje oblíbená porno hvězda. Humorná fanfikce; Cameron Dallas

Takový normální literární klub ,ale potom se vše zvrhne. Děkuji za podporu a za to že jsem v nejlepších!