Slabší požírají ještě slabší. A všichni končí ve chřtánu Metropole. Všichni. Bez rozdílu. Nikdy nekončící koloběh. Struny se v této změti plechu, drátů, bídy spodiny a eskapismu bohatých politiků smrtelně ovíjí kolem každého hrdla. A taky v tomto pekle udávají rytmus. A rytmu smrti z útrob města není kam uniknout. Na to v této zbědované realitě nezbývá místo. Leda unikat do ještě horší bolesti... Zkrachovalé existence žijící na hranici toxicity a snesitelnosti se zaplétají do katastrofy až hrůzostrašných měřítek. To, co se Magistrát snažil roky tajit, nyní s vodou vyplouvá na povrch a nejen tráví vzduch. Někdo tahá za struny na jejich rukou a oni musí tančit. Je jedno, zda něco chtějí, někoho milují. Teď tančí podle něj. Jak si jen číhající smrt přeje... Rozhodně dystopický a neméně konceptuální příběh zasazen do nezářné budoucnosti - třeba i našeho světa - rozehrává šachovou partii mezi individuem ze skládky, kyborgem utápějícího své problémy v alkoholu a platech sedativ, jistým Devídkou, který se ještě včerejšího večera jmenoval Maxmilián, a dvojicí sourozenců, jejichž původ je stejně pochybný jako způsoby jak trávit čas. A jejich šachovnicí není nic menšího než samotná Metropole a nástrahy číhající na každém rohu. A něčí oči to všechno neustále pozorují a dohlédnou dál, než by se zdálo... „To, že tady něco vidíš, ještě neznamená, že je to pravda."

"Vrátil jsem se domů. Nikdo tomu nevěřil. Vozíček a sešroubované nohy mne sice hyzdí, ale všechny rány se zhojí a čas mi dá zapomenout. Na bolest, na tu tragickou noc, i na ni." Má první povídka Okenice se dočkala i audio verze, kterou pro vás nahrál creepypastový odborník, Youtuber StaySteak. Příjemné počtení přeji, bojte se a komentujte.

Ezra zbožňoval zvířata nadevše. Trávil dny i noci sám v lese se svou šestičlennou smečkou německých ovčáků a byl zkrátka takové vlčí dítě. Ale to se mělo změnit s mým příchodem. Překopala jsem život sobě i jemu a i když jsem si prvně myslela, že když se ho ujmu budu litovat, tak nakonec musím přiznat, že chvíle strávené s ním nebude nikdo schopný nahradit.

„Jsi skutečný?" Já nevím, jsi ty skutečný? Richard je na první pohled normální hnědovlasý puberťák, kterého nic nebaví a u ničeho nevydrží dlouho. Nejraději by celé dny trávil sám v tiché místnosti, kde by ho nikdo nerušil. Ale Richard má jedno velké přání, kterým se odlišuje od svých vrstevníků, přál by si, aby když je v místnosti sám, byl opravdu sám. Richard je totiž chlapec, který vidí více než ostatní. „Máma říká, že to, co nemá jméno, není skutečné, takže i ty nejsi skutečný." Tak mě pojmenuj a budu skutečný. Umístění: #57 v kategorii Povídky Všechny chyby opravil, zfackoval a s mým slovosledem si prohrál @lukaschlebovsky

Soubor jednorázovek sepsaných podle zadání do různých soutěží nebo spisovatelských výzev, netýkajících se fanfikcí. Zároveň sklad nápadů, pokud nějaké přijdou. Přidávání kapitol nepravidelné.

Tahle škola je opravdu děsivá. Na první pohled si toho nevšimnete, ale čím déle tam jste tím více se bojíte. Co když na vás ze skříňky vypadne vskaz, který ač vypadá nevině předurčuje vaší smrt. Ať jste kdokoliv jakkoliv vysoce postavený vždy vás dožene smrt. Zoe tomu taky neuteče a postará se o to, aby své smrti neunikl nikdo! PS: Děkuji za cover @hunterrose. _________________________________________ Vydáno: 23/8 2016 29/10 2017 - 1,12k schlédnutí + 200 voteds 5/1 2019 - 3,98k schlédnutí + 516 voteds

... Probraly ji rozčilené hlasy. Snažila se zachytit, co říkají, ale jejich řeč složenou ze skřeků neznala. Opatrně otevřela oko. Ještě je tma. Nad sebou uviděla dvě postavy. Vypadají jako lidé, ale na zádech mají křídla a na rukou i nohou drápy. Vyjekla a začala utíkat. Ale dříve, než udělala druhý krok, na svém krku ucítila drápy. ... Mia je patnáctiletá kyklopka žijící se svým kmenem v lese. Co ale bude dělat, když ji osud vyžene pryč a najednou se musí postavit na vlastní nohy? Příběh o talentu, lásce, bolesti, ale především ztrátě. Příběh dívky, která přišla o všechno...

„O život můžeme přijít různě. Smrt je jen jednou z možností." Rozlehlé pustiny, temné lesy, vysoké hory a dokonce ani hluboké vody mu nepomohly. Snad trochu naivně spoléhal na pověstnou nehostinnost své země, když se potřeboval skrýt před nepřítelem. Věděl, že když ho najdou, bude jeho osud zpečetěn. A pokud přežije, bude do smrti sloužit v Aurinii majetným statkářům a jeho už takhle nejistá budoucnost bude v rukou jeho pána. Autorkou coveru je @Monii3155

Osmiletý hoch s nevídanou představivostí se po tragické a nejasné smrti rodičů vydává na dalekou cestu plnou dobrodružství, fantazie a strachu. Jediné, co u sebe malý Ota má, je vzkaz od své milované babičky. Příběh vypráví o souboji mezi zlem a dětskou nevinností.