PROSÍM VÁS JE TO JENOM ŽE SRANDY! DĚLÁME SI JEN PRDEL TAK TO POCHOPTE! XD

Lea Lavi. Mladá židovka, která to neměla v životě lehké. Začalo to lehkými urážkami, pozďeji i strkáním na chodbách až po flusance na jejich šatech. Už si myslela ze uz nemůže byt nic horšího To co ale přišlo o par let později ji vyvedlo z omylu.

Mladá židovská dívka se dostává do koncentračního tábora v Osvětimi. Nemá však tušení, co ji čeká.

Příběh o 20-ti leté Clary Clifford, která si prochází těžkým obdobím. Zatímco si její starší bratr Mike plnil sen, ona se starala o těžce nemocnou maminku, která nakonec boj s nemocí prohrála. Clary se utápí v depresích, ale její bratr jí je teď stále na blízku. Bere ji s sebou na tour, zařídil soukromého lékaře, který jezdí s nimi, pomáhají jí i kluci. Zvládne to všechno Clary, nebo se utopí v temnotě...?

Sofie, úspěšná studentka umělecké školy, vyrůstala ve městě se svou matkou. Vedly spokojený život. Osud však postavil Sofii před nelehkou překážku. Sofie je donucena přestěhovat se k otci, o kterém ani nevěděla, že ho má. Zdání klame a nic není, jak se zdá.

Pokud trpíte nějakou psychickou nemocí, nebo je Vám jen smutno, pokusím se Vám touto knihou pomoci. Nejvíc tu mluvím o psychologických věcech, ale když budete chtít jakékoliv téma, tak sem můžu něco dát. Opatrujte se❤️ 1 - #deprese (červen 2020) 1 - #depka (srpen 2020) 3 - #psychologie (září 2020) 1 - #porucha (září 2020)

Příběh o ženě, která si celý svůj život ničeho nevážila. Jen sebe. Měla vše, na co si ukázala. Bohatou rodinu, spousty přátel a dokonce i přítele jménem Tobias Fadel, který byl zaslepený láskou. Jednou se ale svět obrátil proti hlavní hrdince jménem Larrisa Sangini, která se ocitla v kómatu. Poznala, že si jí vlastně ani tak moc nikdo neváží. Ani rodina a ani přátelé. Jediný člověk, který jí navštěvuje každý den je její přítel Tobias. Larrisa slyší a je si vědoma toho, co se kolem ní děje. Bohužel však nemůže promluvit a nemůže se ani probudit.

Škrábu po zdi svými nehty, které jsou okousané a od krve. Proudí mnou chlad ze studené podlahy, ale už jsem si za ten čas zvykla. Ani nevím jaký je den, natož abych věděla, jaký je rok. Venku slyším ptáky zpívat jejich již známou veselou písničku. Mně bohužel do zpěvu není. Pořád se snažím přizpůsobit podmínkám, kterým čelím, ale nejde to. 
Nad hlavou již slyším skřípání podlahy a vidím jak se prohýbá.
Už přichází. 
Jako vždy otevře dveře od temného sklepa, ve kterém se nacházím. Hodí mi sem kus chleba a sklenici vody, jak kdybych byla ta nejhorší osoba na světě, která si nezaslouží normální teplé jídlo. 
Žaludek se mi vždy sevře, když ho vidím. Jak kdyby místo svého obličeje měl obličej nějakého ďábla. Můžu odpřísahnout, že i Hitler by se ke mně choval lépe. Ten by mě aspoň jednoho dne nechal chcípnout v plynové komoře. Dosáhla jsem vrcholu největšího ponížení. Přeji si dvě věci. Umřít a nebo se z tohohle pekla dostat.
Cítím ve vzduchu, jak si ta svině nahoře dělá slaninu s vejci.
A pozor! Už jde směrem ke sklepu, kde se nacházím! Otevírá dveře a ušklíbá se na mě. Jak já bych mu jednu vrazila!
Dokutálel se k mé postavě, která už se přestala bránit. Nastavila jsem se sama od sebe, protože už jsem na to byla zvyklá. V mém těle už se nenacházela ani jedna emoce. Už jsem na to neměla sílu. A asi už ani nikdy mít nebudu.

Probudila jsem se v posteli jako každé ráno. Nic zvláštního co ? Až na to že to nebyla moje postel. Ani můj pokoj. Ani můj dům. A ani moje tělo...