"Už je to rok a půl," pronesl Bucky zadumaně a přijal ode mě plechovku piva. "No, jsme zase o něco starší," povzdechla jsem si a svalila se na pohovku vedle něj. "Pochytila jsi za tu dobu nějaké moudro?" zeptal se zvědavě. "Ano." "Co tě nezabije, to se tě pokusí sejmout znovu?" zasmál se a nahlas usrkl. "Ne, nikdy si neuvědomíš, co máš, dokud to neztratíš." JEDNÁ SE JIŽ O TŘETÍ DÍL KATE, doporučuji přečíst si nejdříve první dva díly :)